Krize ve vztahu?
ahoj, mne i přítelkyni je 44 let, oba jsme rozvedený, nežijeme spolu ale chodíme spolu pomalu rok.Přítelkyne měla před 2,5 rokem konec vztahu ve kterém žila skoro 10 let a byla závislá na tehdejším partnerovi.Pak zjistila že ji podvádza tak to ukončila.Při tom skončila u psychiatra ambulantne se u něj léčí dodnes užíva ,,aposetral'' tohle trvá už 2,5 roku při tom má moc psych. náročnou práci a občas si veme i ,,neurol'' který má předepsaný při stresech.Začátek našeho vztahu byl asi celkem normální jako u jiných lidí kafíčko povídaní sympatie, pak sexuální ubližování.Od počátku vztahu moje přítelkyne tvrdí že to nejiskří a je to prý zle, myslím že takové jiskření je jen teorie ne praxe.Rozumíme si v hodne věcech máme hodne společných věcí o kterých se bavíme chodíme na výlety ale prej to není stále to správný. Přítelkyně tvrdí že už si nikoho nesmý připustit k telu aby ji nikdo neublížil.Stresy v práci trvají a jsou čím dál vetší. Pak často mi říká že radeji bude sama že je jí tak líp.Pak když se setkáme jednou týdne nebo podle možností tak máme vždy o čem povídat a co dělat.Stále však říká že je vnitřne mrtvá.Prej v srdci necítí nic a při tom že jsem k ní moc hodný že nevidí na mně chybu.Je pravda že dodnes jsme se nepohádali vždy si umýme všecho vyříkat a nemáme mezi sebou problémy.Ona se stále stahuje do ulity a ja když s ní chci být tak se musím trochu jako by vnucovat ale pak je to zas v pohode.Problém je i v sexu všechno nám klape super až do chvíle kdy do ní vniknu a tehdy ke mne cítí odpor, pár krát se stalo že měla i orgasmus ale prej to byl moc slabý ale nekdy je to tak že proste má touhu po sexu i orgasmu ale nedosáhne ho žádným spůsobem.Prej ji to nejde a nemuže to prožít pak naplno.A jak sama tvrdí bypřed tím až moc sexuálne výkonná a uměla si to i prožít.Ja se snažím ji s tím pomoci ale nevým už co dělat.Mám stále pocit že je vnitřne tedy citově mrtvá.Chápu ji a stále ji říkám že je to jen dočasný ale začínám mít obavy aby tohle nebylo trvalého rázu a aby kvuli tomu náš vztah neskončil.Mám pocit že si ně přítelkyně váži a ja si ji taky hodne vážím i když kdysi aby prožila musela dělat nejstarší řemeslo... Ja jsem to pochopil proč to dělala a neodsuzuji ji proto právě naopak si ji vážím i tak.Je inteligentní obětavá milá a myslím že si zaslúži hezký život po svých skušenostech.Chtel bych jinejak pomoci aby znova dokázala cítit lásku a taky ji prožívat.Nevým však jak to udělat.Sama je z toho sufalá ale jak dál prosím poradte, jak pokračovat co může být příčinou jejich stresu a následného strachu a citového chladu.Na koho se obrátit nebo jak to máme řešit proto že mám pocit že ani ona a určite ani ja se nechceme rozejít i když jsem ji to navrhoval tak to zamýtla ale náš vztah nefunguje tak jak by měl a proto chceme oba dva radu co a jak dál, na koho se obráti o pomoc nebo co udelat...?Ďekuji SP.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]