Bývalý přítel
Dobrý den, je mi 20 let. Poslední dobo trpím celkovou skleslostí, nedostatkem jakékoli chuti cokoli dělat, protože je toho na mě asi hodně. Navíc se mi začali vracet myšlenky na bývalého přítele, první a zatím jedinou lásku, se kterým jsem se rozešla před rokem a teď si uvědomuju, že toho stále lituju, mám výčitky svědomí vůči němu, protože pro něj byl rozchod asi nepochopitelný. Pro mě vlasně teď už taky, mohlo za to, že jsem nevydržela jakési zesměšňování vztahu od rodičů, hlavně od mamky a snad jsem ho na krátkou dobu přijala za své. Navíc mě již dlouhou dobu pravidelně přesvědčuje k setkání jeden kamarád, který mě miluje a vůbec se tím netají. Už nesčetněkrát jsem mu řekla, že k němu nic necítím, ale jemu je to jedno. Když jsem mu řekla, že mám přítele, tak mi řekl, že by mu to nevadilo. Jeho chování je už tři roky stále stejné, možná často hraničí s citovým vyděráním, a už také nevím jak se tomu bránit. I tohle si jistě podílelo na mém rozchodu s přítelem. Jakmile jsem se s ním rozešla, brzy jsem si uvědomila jako nikdy před tím ( byli jsme spolu rok), že ho miluju. Teď mám nutkání přítelovi poslat dopis, všechno mu vysvětlit, vysvětlit mu své jednání, ale na druhou stranu o něm od té doby nic nevím, nechci se mu plést do života. Nedávno jsem ho potkala. jen tak z dálky, on mě neviděl. Od té doby na něj stále musím myslet, což podle mě není moc normální, aby ještě po roce přetrvávali tak silné city. Nevím, co mám dělat. Děkuji za jakoukoli radu
Jak to tak vypadá, zraje ve Vás odhodlání svého bývalého přítele kontaktovat. Vypisujete zde argumenty, co přispělo k Vašemu tehdejšímu ukončení vztahu s ním. Bylo to skutečně jen zesměšňování vztahu ze strany Vaší maminky a nátlak ctitele? Nebo jste možná i Vy sama měla své důvody, proč ze vztahu pryč...? Bylo by dobré, nechat si znovu tu situaci před rokem "přeběhnout před očima". Jednou jste se již rozhodla, že Vy dva se k sobě nehodíte. A možná tomu tak je, možná naopak.. Jen si to vše před rozhodujícím krokem raději ještě nechte projít hlavou. Jinak chování Vašeho ctitele je zarážející, už na první pohled. Poradila bych Vám kontakty definitivně zpřetrhat, aby se třeba nevyvinulo v pronásledování (tzv. "stalking").
Komentáře uživatelů ...
Moc Vám děkuji za odpověď. Máte pravdu, měla jsem i nějaké osobní důvody k rozchodu, ale te´d když si situaci znovu a znovu přehrávám před očima, zdají se mi všechny ty věci jako malichernosti. Možná, že už se mi to zdálo tehdy, te´d to vidím tak, že jsem těmito malichernostmi ospravedlňovala a omlouvala rozchod hlavně sama před sebou. Ze začátku po rozchodu, snad ještěm ten den, jsem věděla, že jsem udělala chybu, že jsem to tak vlastně vůbec nechtěla, že jsem svým náhlým rozchodem přítelovi hodně ublížila, což vím velice dobře. Ale přesvědčovala jsem se o správnosti svého kroku, až jsem tomu sama uvěřila. Od té doby jsme zpřetrhali veškeré kontakty. Te´d mám najednou obrovskou potřebu ho kontaktovat, vlastně ani sama nevím proč, je mi jasné, že má svůj život. Zároveň mám strach, mám strach se vracet do mynulosti, mám strach vše rozpytvávat. Zároveň cítím, že po tom kontaktu toužím. Co se týká toho ctitele, kontakty jsem se pokoušela zpřetrhat už několikrát. Jenže vždy jsem nakonec znovu podlehla jeho prosbám o setkání. Naposledy před půl rokem, jenže teď jsem se nechala opět přesvědčit k brzkému setkání. On mi stále posílá sms, emaily a je mu jedno, když jsem třeba tři měsíce vůbec neodpovídala. Prostě píše několikrát do týdne. Já to už pak ani nečtu, rovnou to mažu. Jenže asi jsem moc měkká, protože po nějaké době jsem si vždycky řekla, že už mu to došlo, jeho vzkazy jsou čistě kamarádské a setkala se s ním. Jenže je to pořád stejné, ve školním roce zná dokonale můj rozvrh ve škole a veškeré změny, ví kdy jsem jezdila domů. Čekával na mě i na nádraží, ale pokaždé se mi podařilo se mu vyhnout, až to možná na nějakou dobu vzdal. Děsím se zítřejšího setkání, ke kterému jsem se nechala přesvědčit a doufám, že už bude poslední, doufám, že budu natolik silná, že dodržím všechno co mu řeknu a co jsem si předsevzala.
Ať už jste na setkání nakonec šla nebo nešla, každopádně od teď už rohzodně nechoďte na ŽÁDNÉ. Mazat sms, maily, bez odpovědi, i bez přečtení, je správný postup. Vydržte to ale mnohem déle než 3 měsíce. Jinak k Vašemu bývalému vztahu. Je velmi pochopitelné, že se Vám zpětně překážky Vašeho vztahu zají jako mailchernosti. Tak mozek funguje. Daleko větší výpovědní hodnotu pro Vás teď má, jak jste to viděla TEHDY. Malinko varovný mi taky připadá ten Váš strach vracet se do minulosti, o kterém píšete - také o něčem vypovídá. Tak jen ať neuděláte něco, co byste si později třeba vyčítala.. Pomyslete, jak by to ve finále opět mohlo ublížit i jemu...
Děkuji Vám za cenné rady. Ještě o tom budu hodně přemýšlet.. Na to jsem vlastně ani nepomyslela, že bych mu mohla vlastně opět znovu ublížit. To bych nechtěla.. Co se týká setkání se ctitelem, skutečně k němu došlo. a opět jsem se přesvědčila že jakékoli pokusy o normální komunikaci jsou marné. Dokonce mě pozval na chatu, kde by si představoval, že spolu strávíme minimálně 14 dní. samozřejmě jsem ho okažitě odmítla. Pokusím se držet rady a neodpovídat. Snad se mi to povede a konečně budu mít klid. Ještě jedno vám tisíckrát děkuji
Výborně, že jste ho i s jeho nápadem poslala k šípku. Myslím, že není důvod, proč byste to nezvládla dotáhnout do úplného konce. Hodně štěstí!
PhDr.Burdova [Psycholog]