Neumím komunikovat s muži!
Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem,jak lépe komunikovat s 20letým synem,který se právě osamostatňuje a odchází bydlet s přítelkyní a jak zvládat mé rozjitřené emoce.Vše souvisí patrně s odchodem mého manžela před 8mi lety.Měli jsme šťastné manželství, které trvalo 13 let,měli jsme mnoho zájmů a přátel,syn tátu miloval,táta se synovi věnoval.V sexu nám vše klapalo.Manžel byl věřící.Pak se zamiloval a odešel.4roky jsem doufala,že se situace obrátí,podal žádost o rozvod,pořídil si dítě,oženil se.Na syna přestal mít čas již v začátku,své konání si nějak odůvodnil.Myslím si,že syn mě viní z toho,že se tátovi podobá a viní mě z toho,co se přihodilo.Naše nekomunikace mě velmi trápí.Od 12 let jsem se starala sama a myslím,že jsem syna vychovala dobře,nekouří,nepije,nefetuje,udělal maturitu,řidičák,k jiným je milý a pozorný,jen na mě se utrhuje a mě to trápí.Je mi jasné,že jsem ho nevychovala pro sebe,že mi nepatří,že je tu pro svoji budoucnost.Nebyl čas na rozmazlování,možná chyběl cit a láska.Pokusila jsem se o dva partnerské vztahy i kvůli synovi,aby měl mužský vzor.Nevyšly.Pořád hledám chybu u sebe.Nedaří se mi komunikace s muži.Dříve jsem problém neměla.Může zato nezpracované trauma z rozvodu? lucka68
Moc nerozumím tomu, že Vás syn viní z toho, že se otci podobá.. Také si zkouším představit, jak Vás muže vinit z rozpadu Vašeho manželství, jaké pro to má vlastně argumenty??? Komunikace mezi Vámi a Vaším synem, jak píšete, aktuálně spíše uhasíná. Co mi připadá důležité, aby Váš syn od Vás nyní věděl, je: že tu na světě pro něj jste, že když bude potřebovat, u Vás najde pomocnou ruku a oporu. O víc se vlastně není třeba už nyní starat. Vychovala jste ho podle mě skvěle. Tak, aby obstál v životě. Vedla jste ho k dobré péči o zdraví. Také k dobrému vzdělání a k zodpovědnosti. Dala jste si záležet, aby to nebyla pouze maminkovská milující láska, ale i taková ta (ne úplně měkká) bezpečná "otcovská" náruč. V jeho 20 jej s klidem můžete vypustit do života. Ještě ohledně Vašeho dojmu, že máte problém komunikovat s muži. S velkou výhodou byste mohla využít doborníků. Psychoterapeutů (pro porozumění proč tento problém máte a jak jej zvládat), ale také i psychoterapeutických skupin, dynamických (volné povídání ve skupině, zaměření na vztahy), nebo specializovaných na komunikační dovednosti nebo asertivitu.
Komentáře uživatelů ...
Pokud se syn osamostatňuje ve 20, tak je to v pořádku. V pořádku to není, když to je naopak, když se synovi 25 nebo i 30 a stále žije s matkou, ta mu mluví do osobních věcí. Děti opouští rodiče, to je normální, mají svůj život. Pokud k tomu nedojde, tak toto je spíš patologický jev.
Ano,je to přirozené,jen mě trápí,že je na mě syn protivný.Musela jsem pracovat hodně i na sobě,abych se nezbláznila.Dlužila jsme si řidiřák a akurzy angličtiny,chodím cvičit,dělám si radost,učím se mít se ráda vážit si sebe,ale poslední dobou se mi zdá, že se ty nevyjasněné emoce zametené pod koberec vyvalily jako nános prachu,který mě dusí.Mívám i psychosomatické problémy,když nastane napjatá situace.Chybí mi pocit bezpečí a jistoty. lucka68
Děti jsou protivné nejvíc v pubertě, ve 20 už ne. Ale možná zas tak vnímá syn Vás. Ale i jestli je protivný skutečně, tak to ještě neznamená, že Vás nemá rád. Jsou lidi s mrzutou povahou, i děti a mladí lidé. Zkuste se věnovat víc sobě, na syna nezanevřete, ale smiřte se s tím, že už bude žít samostatně. Ty činnosti co děláte, to je myslím správné. Nevím, jestli ty potíže co máte nesouvisí s blížícím se přechodem (je-li Vám 42). Spíš si pořiďte chlapa, užívejte sexu, dělejte věci co píšete. Pocit bezpečí a jistoty, to možná tolik lidí nemá. Vy jste ještě docela mladá, na druhou stranu už nebudete chtít asi další děti, tak si zkuste tu dobu užít. Výchuvu syna už neřešte, co jste zvládla či ne, není důležité se hodnotit a kvůli tomu trápit. Syna už dál vychovávat nebudete, takž se věnujte zas sobě.
:-) ono se řekne pořídit si chlapa....ale není to zdaleka tak jednoduché, pokud člověk nehledá jen sex :-)
Ten sex si klidně dopřávejte, jestli ho máte ráda. Tím neradím k promiskuitě. Dokud jste měla syna, tak to přece jen výběr muže omezovalo, funguje to tak. Teď jste v lepší situaci, hlavně si věřte. Ale nejde jen o sex, ale asi bude pro Vás důležitější nebýt sama, mít možnost se s kým bavit, radit atd. Potom možná Vám udělají dobře i věci kolem sexu jako líbání, obejmutí atd. A i pocit, že se někomu líbíte, že po Vás touží jako ženě Vám určitě udělá dobře.
Hledám a zatím nenacházím...ale doufám a věřím stále.Děkuju za konzultaci...ujistila jsem se, že jsem v podstatě normální.Kéž by se takový muž objevil...Budu si tedy víc věřit. lucka68
PhDr.Burdova [Psycholog]