Kdy si začnu více věřit?
Dobrý den, ozývám se znovu po měsíční pouze. Zuzko měla jste pravdu, jenže ten pocit jakoby viny je pořád hodně velký. Snažím se o pozornost svých synů, je léto takže se potkáváme všichni i s přítelem a to není bez napětí.Děti ho nemůžou ani vidět,hlavně ten mladší. Přítel má teď 14dní malou 7letou dcerku a já se o ní také starám,možná i to jim vadí.Je pravda,že o své dospělé syny už se tak nestarám.Občas jim uvařím dovezu jim to popovídáme a jedu pryč,neboť manželovi to nedělá dobře mě vidět doma.
Já už,ale tam nemám pocit domova. Je to vše divné,tolik jsem se tam nadřela při nekonečné opravě statku a dnes si tam připadám divně, snad jako návštěva.Některé pohledy lidí mě odsuzují,na to nejsem zvyklá, ale každá změna má své oběti,že?Minulý týden jsem si opravdu sáhla na dno, neboť jsem měla rozhovor s maminkou a ta mi hodně vynadala do slov které já bych svému dítěti nedokázala říct.Vypadám před ní jako flundra,která opustila děti(20 a 21leté)a mám na starosti jen sex atd.V tom pravdu přece nemá,nějak mě nedokáže vyslechnout je ze staré školy a ženská pokud ji chlap nebije má sedět doma u dětí do smrti.Přítel shání pořád práci a tak se snažím ho moc neobtěžovat,ale ono je to těžké.Mám hrůzu z toho,že bude jezdit do práce daleko a budeme se vídat pouze o víkendech nebo ještě méně.Je o 10let starší a má vždy pro mě povzbuzující odpověď.Zvykám si na něho.zdědil chalupu 2km od mojí maminky skoro samota,ale je tam třeba zavést vodu a hodně a hodně práce,aby z toho bylo bydlení na nějaké úrovni.Jenže on po praktické stránce toho moc neumí, tak mám trochu strach,abych nemusela zase opravovat a sama zařizovat opravu další staré chalupy.Je tam sice krásně,ale nevím jestli bych to znovu zvládla. I když už dnes vím co by kde mělo být. Mám v hlavě pořád nějaký zmatek jak dlouho si ještě nebudu věřit?Děkuji za odpověď. Marie