Lepšie byť v zlom vzťahu, ako v žiadnom?
Momentálne som veľmi nahnevaná, potrebujem sa aj vypísať z emócií a poradiť. Sme s priateľom spolu 6,5 roka a zdá sa mi, že je to čoraz horšie... Ja neviem vlastne, o čo mi presne ide. Proste nechodíme nikam, nikam sa náš vzťah neposúva, stále nemá peniaze (a keď má, minie ich na blbosti). Dnes som mu povedala, že či by ma nechcel pozvať aspoň na pizzu, že sme sto rokov nikde neboli, a on že či si myslím, že sa mu bude chcieť, keď stále robí. Ani na jednú sprostú pizzu nemá čas a chuť ísť somnou!!! Ale to nejde iba o to...samozrejme urobil z toho vedu, že robím scény a "rýpem" a keby vedel, že budem taká, ani sa mi neozve. Doma u neho sme sa vadili ďalej...Ja: že či chcem toľko veľa, aby sme niekam išli raz za čas? On: mám si ísť s kamoškami, keď tak veľmi mi to chýba...Na vysvetlenie, on do žiadneho baru nechodí, lebo je abstinent, netancuje, a tak... A najlepší záver bol: "Ak sa Ti nepáči, tam sú dvere!" To mi povie on! Som ako taká chudera, ale teraz ma naštval tak, že som odišla domov a on ešte že "papa". Viem aj to, že problém je v tom, že ma má maximálne istú, že vie, že mu všetko odpustím - čo je moja chyba, lebo som si ho tak "naučila"..A to sa už asi nedá zmeniť :( Ja neviem, chcem len aby bol normálny ako kedysi, aby sme niekam chodili, aby sa o niečo snažil, a nebral všetko, aj mňa ako samozrejmosť. Raz som mu povedala, že ja tu vždy nemusím byť, nech ma neberie ako samozrejmosť, a on na to, že ja tu budem vždy...takže asi tak. A teraz sa ani neozval, keď som šla domov, proste nič, nezáujem, ale to je jeho stará známa taktika, vyčkať, kým ja za ním doleziem. Ja už neviem, mám 24 rokov a stále pocit, že nikam nepatrím, nikam nesmerujem, som na ňom závislá a neviem byť bez neho, a neviem sa s ním rozísť. Toľkokrát mi ublížil už slovami, a ja to stále znášam a všetko mu vždy odpustím :(
Opravdu Vás má jistou? Je to tak, že ani když se Vám nyní neozývá, Vy budete nakonec určitě ten iniciativní? Možná o sobě víte, že k tomu máte sklon a že už jste tak někdy problém řešila. Ale musí tomu tak být i tentokrát? Jste vnímavá a citově založená mladá žena, která dost objektivně odhadla partnerovu extrémní pasivitu. Nyní je opravdu čas s tím něco udělat, proto nenechejte věci ve starých kolejích. Při příští vhodné příležitosti s partnerem pohovořte, že situace takto již dál nejde. Nemusí sám sebe měnit, ale bez jeho spolupráce Váš vztah dál nemůže fungovat. Píšete, jak se na něm cítíte závislá, jakobyste neměla dostatek síly ustát si svá stanoviska. Možná Vám také schází pocit jistoty, že byste se při nejhorším mohla spolehnout na oporu sama v sobě. Vyhledejte v tomto pro Vás zatěžkávacím období také pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. S podporou odborníka Vám vše půjde ještě lépe od ruky. V momentě, kdy partner projeví ochotu, využijte služeb manželské poradny.
Komentáře uživatelů ...
ked Ťa už teraz berie ako sučast vybavenie bytu...tak čo potom? Nehnevaj sa ale nie je to v poriadku
ja viem, že to nieje v poriadku, ale nemám silu sa s ním rozísť,
Problém je aj to, že on sa somnou nechce baviť..Je pravda, že v minulosti som robievala zopár hysterických výstupov, a teraz odmieta so mnou akokoľvek diskutovať..lebo čo sa "riešim" a "aký mám problém" a "nepáči sa ti?" Proste je v tomto ako mul.
Zkouším si představit tu situaci. Váš partner Vám neprojevuje žádnou pozornost, kterou byste ráda, není ochoten se s Vámi na věcech domlouvat. Nakonec Vás docela shazuje: říká Vám, jak Vás má jistou, a ukazuje Vám dveře. Vy I PŘESTO NAKONEC vždy PŘIJDETE..(?) Tak, jak píšete. Jste na něm opravdu mimořádně závislá. Ještě jednou Vám radím: vyhledejte odborníka, pomůže Vám vše dobře zvládnout. Situace od vás totiž skutečně vyžaduje razantní změnu. Nebo, pokud ne, budete se stále dokola točit v těchto trýznivých situacích.
Momentálne zažívam niečo podobné so svojim partnerom. Uvedomila som si to az teraz po dlhych 14 rokoch co sme spolu. Nikam nechodime. Za cely vztah sme boli 1x v kine a 1x na dovolenke. Pracovity to je. Postavil dom, mame chalupu. No nakolko niesme zosobaseny je to jeho. A on to tak berie. Pri akejkolvek nezhode ma posle k mamicke. Dnes som si dokonca pisala zoznam za a proti ci ostat a ci utekat. Na plnej ciare mi vyslo utekaj. No ma to maly hacik. Mame spolu 2 rocnu dceru. A tak rozmyslam ci mam trpet kvoli dcerke alebo ma dcerka trpet kvoli mne. Ci mi to ked bude starsia nebude vycitat ze som ju pripravila o uplnu rodinu. Tiez si je asi mnou uplne isty. Iba tolko
Je trochu nebezpečné takto srovnávat s tím minimem informací. Už to, že jste celých 14 let žila v poměrné spokojenosti(?), vypovídá, že "kanály", kterými Vám partner dává najevo své city, vedou zase jinudy.. Pro a proti je dobrá cesta, je to cesta rozumu. Při dalším zvažování neopomíjejte také své pocity z celé situace. Budou mít větší výpovědní hodnotu, jak se ve společné atmosféře cítí také Vaše dcerka a tedy co i pro ni bude nejlepší.
Ženám s podobným problémom ako ja, odporúčam prečítať knihu od Sherry Argov-Prečo muži milujú potvory..Akoby ju celú napísali o mne :)ja na ňu nedám dopustiť, čítam ju stále, a hlavne, keď mám chuť zdvihnúť telefón a "nedať dýchať" frajerovi...pomáha to..Chcem sa pokúsiť nebyť hysterická, závislá ženská. Píšu tam aj to, že preto sa vytratila romantika a to pekné, lebo ma zaradil do kolónky "samozrejmosť",, čo je samozrejme pravda. Takže pokúsim sa to zachrániť zmenou seba. Ako si ma má vážiť, keď si nevážim ja sama seba?
PhDr.Burdova [Psycholog]