Jiné chování a snad i žárlivost
Dobrý den.
Jsem s přítelkyní oficiálně 1rok, ale známe se již 6let. Má krátce před rozvodem, ale nechtěla už zůstat u svého mnžela, a tak jsme si našli byt, kde bydlíme spolu půl roku i s jejím 9letým synem. Než jsme začli spolu bydlet, bylo vše fajn. Scházeli jsme se na různým místech, chodíval sem za ní do práce, někdy jsme vyrazili na zábavu, prostě bezstarostný vztah plný radosti i zábavy. Jenže co bydlíme spolu, vadí mi věci, nad kterými jsem se předtím ani nepozastavil (musím dodat, že je to můj první hodně vážný vztah), a to je mi 29. Strašně moc ji miluji, a mám moc rád i malého. Vadí mi třeba, že dělá rozhodnutí beze mě, nejdřív si něco domluví a pak jde teprve za mnou,vadí mi třeba i že dlouho telefonuje, a přitom vím, že je to její maminka. Prostě se ve mně něco hne a já hned změním své chování, začnu být naštvaný a takřka ji nevnímám, nebavím se s ní ba dokonce někdy ji úplně přehlížím. Nejen, že ji to velmi zraňuje, jen nás to oddaluje a já si to sice uvědomuji, ale vždy už je pozdě, už se stalo a nedá se to vzít zpět. Nechci ji (je) ztratit, mé srdíčko patří jen ji, a nechápu, jak se můžu tak chovat. Jakoby se mně zatmí a já dělám tak děsné věci, co se milované ženě nedělají. Opravdu nevím, jak to mám řešit, aby náš vztah byl krásný a život se stal spokojeným. Děkuji Vám za odpověď, snad sem to popsal srozumitelně. Je těžké o tom mluvit, natož o tom psát, ale opravdu chci s ní šťastně žít, je mou vysněnou ženou a já dělám takové kraviny, že bych ji mohl ztratit, a to bych asi nepřežil. Tak ještě jednou děkuji Vám
PhDr.Burdova [Psycholog]