Žárlím na úplné hlouposti
Dobrý den, naprosto bezduvodne zarlim. S mym pritele jsem uz dva roky, oba jsme meli spolu prvni sex a je to nas prvni vztah. Zjistila jsem, ze se pred nekolika lety libal ze srandy s holkou, jen to chtel zkusit. Ani me jeste neznal, a nebylo to vubec vazne, a ja proto naprosto nechapu, jaktoze muzu na tu holku tak moc zarlit. Vim ze je to zbytecne, ale ja tu holku skoro nenavidim! A to jsem ji ani nikdy poradne nevidela. Nechapu co se to se mnou posledni dobou deje. Zarlim ted skoro porad, a pritom vim ze memu klukovi muzu absolutne verit. Mozna mi vadi ze se poprve nelibal taky semnou???Ale to je prece uplna blbost.. Kazdy se nekdy jen tak libal, nebo flirtoval atd... Ja vim ze je tohle uplna hloupost a ze existuji stokrat vetsi duvody na zarleni. Chtela bych poradit jak se toho mam konecne zbavit. Vzdy jsem z toho smutna. A vadi mi ze jsem tak plna zlosti. Pritom neni proc. Asi jsem moc zamilovana a prijde mi to jako podvadeni, i kdyz to neni vubec pravda. Kdyby jste se pri cteni meho dotazu smali, neni mi 13 ale 21 :).
A představte si, jak málo to tehdy pro něj znamenalo a jak mnoho pro něj znamená to, že může líbat dnes Vás. Dokladem toho je fakt Vašeho dvouletého kvalitního vztahu. Také tehdejší nezávaznost: kdyby ho to tehdy okouzlilo, chtěl by s ní zůstat. Je otázkou, co stojí za Vaším sklonem žárlit. Možná nižší sebedůvěra? Váš partner je šťastný, že má vedle sebe právě Vás. Je nadevše rád za to, že Vy jste právě Vy a nikdy by Vás neměnil. Tak to prostě je. S pocity žárlivosti Vám vždy může dobře pomoci psycholog, klinický nebo v manželské poradně.
Komentáře uživatelů ...
Já si osobně myslím,že na tom není nic k smíchu.Je to normální věc...Já taky žárlím,protože moc miluju mého přítele,ale jsem tolerantí a vím,že patříme k sobě .Přítel je starší a má toho za sebou víc,než já.Říkáme si všechno a taky mi pověděl, jak byl s jinejma a já měla v tu chvíli takovej divnej pocit ale já to beru,protože jsem si taky užila,jinak bych asi žárlila víc.Milují ho a nechtěla bych ho ztratit kvůli tomu,že jsem netolerantní ovšem všechno má své meze.Jestli je váš přítel věrný a dá se mu důvěřovat,tak je na čase to brát tak jak to je a nevidět za tím zbytečně nic hroznýho si myslím:)
PhDr.Burdova [Psycholog]