Vztah
Dobrý den,
je mi 21 let před rokem jsem se rozešla s přítelem se kterým sem byla od svých 14 let a poté začala chodit s jeho kamarádem. Bývalý přítel to nemohlu ustát a dělal mi velké problémy, poštval proti mě a mému novému přítely moji rodinu, která ho uplně odepsala. Se mnou skoro nemluví, přestože s nimi bydlím. Trvá to přez rok a mezi mnou a přítelem bylo vše v pořádku, ale nervy které mám doma přenáším do vztahu, pořád mu píši sms či volám. Jeho tím už asi otravuji. Ale nemohu si pomoci. Když mi neodpoví chytají mí hysterické záchvaty a napadají hrozné myšlneky (co mu je, jestli nemá jinou) Neustále jsem ted z toho ve stresu a pořád brečím. I přestože mi přítel říká, že mě miluje, mam strach že ho ztratím. Jsem na něj moc upnutá a nedokážu si to bez něj přestavit. Jelikož studuji nemůžemé si dovolit své bydlení a výdáme se pouze o víkenech. Jsem už z toho zoufalá! Nevím co mám dál dělat? Bojím se abych náš vztah definitivně svojí žárlivostí a hysterickýmí výstupy nepotopila.
Máme tu více zdrojů stresu: Vaše rodina vidí Vašeho přítele zkresleně a možná má tendenci Vám poukazovat na jeho chyby. Dále, Vy jej máte intenzivně ráda a chtěla byste s ním trávit více času. A konečně, pokouší Vás žárlivost, ve chvílích, kdy byste chtěla být s ním, ale nejde to. Je moc dobře, že si uvědomujete riziko, kterému vztah vystavujete, když se poddáte svým vášním.. to je předpoklad k tomu, abyste věci dělala jinak. Zkuste si zaprvé uvědomit, co Vy můžete změnit a co ne. Pokud jste to s přítelem ještě podrobněji neprobírali, promluvte si o možnosti žít výhledově spolu. Pokud to nelze, nevěšte hlavu. Nějaký ten rok se to vydržet dá, stojí to za to. Co ale ovlivnit určitě můžete, jsou Vaše reakce. Už je u sebe znáte,
tak jim dejte volný průchod jinak: sportujte, zabavte se s kamarádkami, věnujte se zájmům. A už přítele smskami a telefonáty neatakujte. Je to investice, která se Vám ohromně vyplatí: Váš partner na Vás bude myslet postupně s ještě větší láskou a obdivem. A postupně mu začnete ještě více chybět.
Komentáře uživatelů ...
Děkuji Vám za odpoveď. Pokusíme se emoce více ovládat, je to složité, a hlavně mě to přepada ve chvílích, kdy se nemohu jinak zabavit. Například ve škole, v autobuse ... začnou mi téct slzy a nemohu přestat. Jsem navíc z vesnice a nemám vůbec žádné kamarádky. O to více jsem závislá na přítely a velice mu závidím a žárlím na jeho kamarády, když občas s nimi jde ven. Přijde mi to od něj pak, že na mě "kašle" i když vím, že to tak není.... ale prostě pořád mi to hlodá v hlavě. Pokusím se mu tolik nepsát sms, a snad to bude lepší. Musím se pokusit něják to překonat!
Bylo by dobré, kdybyste se nyní více zaměřila na vlastní život a zkusila ho "zrenovovat" do podoby, která Vám bude dělat radost. Zkuste více poznat vrstevníky ve Vašem okolí, ve škole. Ve městě, kam dojíždíte, můžete navštěvovat nějaký pravidelný kurz nebo sport. V momentě, kdy se cítíte osaměle, je totiž všechno mnohem těžší. Vytvořte si svůj vlastní okruh přátel a aktivit, a "odlehčete" svému partnerskému vztahu. Hodně štěstí!
PhDr.Burdova [Psycholog]