Patologická žárlivost

Dobrý den.
Prosím o pomoc. Mně je 22 a přítelovi 27. Patrně trpím patologickou žárlivostí. S mým přítelem jsem rok a půl a vím, že mu mohu věřit, že by mi nikdy neublížil,nepodvedl mě. Jenže já přesto žárlím, zachází to i tak daleko, že se mu dívám do telefonu, do počítače na historii v internetu. Když tam vidím, že se díval třeba na porno, tak hned vyletím. Když jsem v práci a on je doma, tak je to pro mě hrozné, představuji si co asi právě dělá a napadají mě samé hlouposti. Přes půl roku s polu bydlíme a tento můj problém přetrvává. V minulém vztahu jsem byla 2,5 roku a bývalý přítel na mě hodně žárlil a dělal to samé co já teď, pak jsem přišla na to, že mě podváděl, nevím jestli to má spolu nějakou souvislost. Jsem hrozná, moc se snažím mu věřit, ale nezvládám to.

Vadí mi, že masturbuje u porna. Je to pro mě druh nevěry (ikdyž vím, že to tak není a sama to provádím) a když v jeho počítači vidím že koukal na porno tak nějakou záminkou se to z něj snažím dostat, aby se přiznal, že masturboval a pak se pohádáme. Mám pak pocit méněcennosti, že radši masturbuje a neřekne mně. Nevím co mám dělat, na jednu stranu se snažím to zakrývat, ale ničí mě to uvnitř. Nevím jestli mám navštívit nějakého odborníka. Děkuju za odpověd.

Komentáře uživatelů ...

16. 9. 2010 14:22:08

Tomuto moc přesně nerozumím : "Pak se o určité své potřeby můžete třeba postarat jinak"

PhDr.Burdova [Psycholog]

17. 9. 2010 9:53:07

Aha, ano, omlouvám se. Takže, když například pro sebe objevíte, že za tím vším je Vaše nevíra, že právě Vy jste pro něj daleko atraktivnější než ostatní, zajistíte si tuto potřebu cítit se víc atraktivní. Můžete o sebe začít více pečovat, věnovat se činnostem, které Vás naplňují, jsou Vaše parketa a ve kterých Vy se cítíte dobrá. Můžete také sportovat a pracovat tak na pocitu zdraví, fyzičce a postavě. Zkusíte pozornost pro změnu obrátit více k Vašim kladům, než záporům. Tedy tak. Je to jen příklad, záleží, co leží u pramene Vašich pocitů žárlivosti. Jestli by to byl například nesoulad v sexuálních potřebách, můžete zkusit prozkoumat to, co by se každému z Vás vlastně v sexu líbilo, (svěřit se vzájemně s tématy svých sexuálních fantazií) a experimentováním tak naplnit Vaše doposud víc schované sexuální potřeby.

Nikisek90

18. 9. 2010 10:59:35

Dobrý den, mám podobný problém. Je mi 19 a příteli je 22. Jsme spolu už skoro tři roky a myslím že trpím chorobnou žárlivostí. Také mu procházím e-maily a mobil. I když porno mi až tak nevadí. Sama sobě si to vyčítám. Říkám si že by mě nepodvedl ale ten pocit že by mohl mě užírá. Vadí mi i když se baví s jinou holkou nebo s ní třeba tancuje. V minulosti mi hodněkrát lhal o tom s kým byl a že se s bejvalou neviděl a takové věci. Jenže já se pak dozvěděla pravdu a pořád mu to vyčítám a pak se vždycky pohádáme.Už mu nějak nedokážu věřit a všechno se snažím ověřovat.Nevím co s tím mám dělat.Děkuji za odpověď

PhDr.Burdova [Psycholog]

20. 9. 2010 8:39:44

Můžete prosím svůj dotaz zadat samostatně? Děkujeme.

16. 11. 2010 15:29:40

Dobrý den, chtěl bych poprosit o radu. bude mi 32 a mé přítelkyni 31. Mám dceru ve své péči se kterou mi pomáhá má matka, která onemocněla rakovinou. Celý život (před vysouzením dcery) jsem cestoval a nyní jsem se rozhodl usadit. Našel jsem si současnou přítelkini se kterou žiji v jejím RD a dcera za námi dojíždí v rámci možností. Mám svou přítelkini velmi rád a chtěl bych s ní vytvořit rodinu i když na své děti nespěchá (v tom nevidím problém). Problém vidím v jejím kontrovování mě samého, má bludy že ji podvádím. Mám z dřívějška sposty přátel a známých se kterými jsem v kontaktu ale po dobu našeho vztahu jsem ji nepodvedl. Kontroluje mi e-maily ve kterých našla koketování s mými známími.Přiznávám, že to v jejích očích musel být šok ale pro mne to jen přátelská komunikace. Nikdy jsem o ni zle nemluvil a šlo jen srandičy mezi přáteli, kteří se znají řadu let. Jsem docela atraktivní muž, a mám to srovnané. Maluji, hovořím několika jazyky a dokáži spravit takřka cokoli. Nyní se snažím opravit její zničený dům, neb je jedináček a žije jen se svou babičkou, která se o ní stará od 14let, protože její matka byla nezodpovědná a otec je opustil když byla malá. Přítelkyně má větí nadváhu a nená žadné koníčky, zatímco já se opravdu nenudím. Miluji ji proto jaká je tam vevnitř a věřím že může být skvělá žena, jen to neustálé kontrovování. Nemohu si ani v klidu zachatovat se známími a někdy lehce vybouchnu při otázkách "S kým si zase píši?" Domluvy ani vysvětlování nezabírají, je to pořád dokola a já přestávám mít chuť na vše, včetně sexu. Starostí mám víc než dost a proto bych to nějak vyřešil.Neustále vyžaduje mou přítomnost. Pokud chci sledovat film, chce ať jdu spát. Pokud chci jít s otcem na pivo, chce ať jsem doma. Nevím si rady, připadá mi že dělám pro nás dost a nemám zapotřebí ji být nevěrný v jakémkoli směru. Je to na hlavu postavené, proč bych se tolik snažil kdybych ji měl povadět-nerozumím tomu. Já osobně nežálím a eru život takový, jaký je. Předem děkuji za radu.

9. 5. 2011 15:25:49

Dobrý den, je mi 19 let, příteli 20. Jsme spolu 2,5 roku a také jsem se setkala s tím, že žárlím i v situacích, kdy k tomu nemám až takový důvod. Přesně jako uvedené příklady přede mnou, představa, že jsem pryč a on je doma sám, mě ničí. Mám potřebu ho neustále kontrolovat, když je něco jinak, než má být, mám z toho divný pocit a okamžitě začínám přemýšlet o tom, co, kde, jak, s kým, proč dělá. Dalo by se říct, že mu věřím i nevěřím, ale chtěla bych mu věřit na 100%. Jakmile si u mě něco zapomene, peněženku, mobil, mám nutkání mu to celé prohledat. Pokud jsem na jeho počítači, sleduji jeho historii, soubory, jsem jako taková menší FBI a drtí mě to! A to nemluvím o něm, jakmile se vyskytne nějaká slečna v jeho okolí, v mých očích je to okamžitě hrozba a většinou se to strhne k hádce. Ráda bych svůj problém řešila s psychologem, bohužel v mém okolí o žádném dobrém psychologovi ale nevím. Už jsem zoufalá a nevím, co mám dělat. Snažím se svou žárlivost překonat, ale nedaří se mi to. I pro přítele to musí být dost únavné a obdivuju ho, že je se mnou 2,5 roku... Předem děkuji za radu. Martina