Už fakt nevím, co mám dělat
Dobrý den, mám problém se svým přítelem. Jsme spolu přes 1 rok, ale poslední 3 měsíce se jenom hádáme. Přítel do mě neustále pořád s něčím ryje, když něco řeknu, tak jen lžu, vymýšlím si, všechno zveličuju. On má jenom pravdu, já ne, všechno co dělám, dělám blbě. Snažila jsem se sním už párkrát promluvit, slíbil, že se změní, ale skutek utek. Už jsem mu tolikrát říkala, když se ti něco nelíbí, tak mi to slušně řekni, on mi vždycky odpoví, tobě to slušně nejde říct. Za všechno mě sjede jak malé děcko. Včera jsme se pohádali kvůli toho, že jsem mu něco ukázala v časopise, kde byl článek ohledně dodržování zdravého života, on se podíval a řekl: No ty s toho nedodržuješ vůbec nic, ty jsi prostě lenoch! A tahle je to pořád. On je cyklista, který ujede denně 150km, to není pro něho problém, ale já prostě nemám takovou kondici. Pořád jsem jenom lenoch a nic jiného. Přitom to není pravda. Bydlíme spolu, na bytě mu vařím, uklízím, chodím na nákup, když něco potřebuje, není to pro mě problém zařídit. Když si pořád na něco stěžuje třeba ohledně vaření, že se to dělá tak a tak (pořád mi do něčeho mluví) a když mu řeknu, ať je aspoň trošku rád za to že mu vařím, tak mi řekne, tak tu semnou být nemusíš. Hraje si na strašně tvrdého, že ho náš vztah nezajímá, ale když mu řeknu, proč se tak chová, že takový nikdy nebyl a že vím, že takový bezcitný není, tak se mi rozbrečí v náručí a když se ho zeptám proč je takový, tak řekne že neví. Ale to je pořád tak. Nebaví mě furt mu něco vysvětlovat, domlouvat mu, snažit se pořád sním mluvit a říkat mu, že to tak není. On mi vůbec nevěří, nevím proč, a on sám to neví. Nikdy jsem mu nedala důvod aby mi nevěřil, takže to nechápu. Nic tak závratného po něm nechci jen aby si mě vážil a mluvil semnou s úctou. On semnou mluví, jak se mu prostě líbí. Jeden den mě k sobě tlačí a málem mě umačká a druhý den, když se třeba pohádáme dělá, jak bych mu byla úplně ukradená. Kolikrát mi i říká, že si dokáže všechno odříct, i mě. On prostě nic nereší srdcem, ale všechno hlavou, což je podle mě zle. Podle mě do vztahu patří city. Už fakt nevím co mám dělat. Absolutně si mě neváží. On prostě ví,že když příjde domů bude uklizeno, navařeno, nakoupeno. Prostě už mu nepřijde důležité mě za to pochválit nebo si toho vážit. Bere to jako samozřemost. A když něco namítnu, tak řekne, nemusíš tu semnou být. Už fakt nevím co mám dělat. Miluju ho jak nikoho jiného, nevím proč je teď takový, nikdy takový nebyl. Nemáte nějakou radu? Předem moc děkuji....
Už len keď Váš príspevok čítam, tak som vyčerpaná a toto všetko tolerujete? Toľké znevažovanie? A potom Vás pár sĺz znova obmäkčí? Váš priateľ z tohto čo píšete nemá k Vám ani trochu úcty a mám pocit, že Vy lepíte ten vzťah, čo Vás musí stáť neskutočne veľa námahy a energie. Ja Vám odporúčam sa s priateľom posadiť a porozprávať a stanoviť si hranice, čo už je znevažovanie a urážky a čo je vtipkovanie a doberanie si. Lebo ak neustále sa budete spoliehať na to, že Vaša láska zachráni tento vzťah tak zrazu zistíte, že ste vedľa človeka, ktorý z Vás saje všetku energiu a podporu Vám nedáva žiadnu.A do vzťahu nepatrí len láska, ale aj vzájomná úcta, dôvera a bezpečie, že čokoľvek keď sa stane viete, že Vás ten človek podrží. či to tak aj u Vás je nechám už zodpovedať Vám...
Komentáře uživatelů ...
Je těžké poradit. Nejlepší by bylo na týden dva odjet aby si uvědomil, že Vás potřebuje. Je tu ale bohužel i možnost, že zjístí, že ne. Ale pokud by tomu tak bylo, tak by bylo snad i lepší vztah ukončit. Na světě je spousta mužů, kteří by dali kdo ví co za takovou ženu, jak jste Vy. Nebo si uvědomí, že vás musí mít a že je trdlo. je to na vás.
No pekné...Milá slečna a poviete mi prečo s takým mužom trávite svoj život? Aký to má význam, teda skôr zmysel? Ste spolu , ako uvádzate jeden rok. A takýto by mal byť váš život, alebo časť z neho? No keď vraví, že s ním byť nemusíte, tak s ním nebuďte. Určite nie je jediný na svete. Viem, " lúbim ho a pod." No a on preto takto jedná. Načo je s človekom , ktorému stále niečo vyčíta? Ak správne rozumiem, deti spolu nemáte, neuvádzate ani váš vek. Ale ak ste obidvaja " voľní" , tak sa netrápte a venujte sa niekomu , kto to ocení...
Ohledně věku mě je 20 a mému příteli 28. Je pravda, že jsem jeho první dívka, předtím žádnou neměl, a než jsem mu vstoupila do života, už žádnou dívku ani nechtěl, chtěl už být sám. Jak jsem psala,nikdy se tak nechoval, jak se chová teď. Jsou to asi tak 2 měsíce, co je teď takový. Vím, že se mi každý diví, proč s ním jsem. Nejsme spolu jen 1 rok, ale také už spolu 1 rok žijeme, což je úplně o něčem jiném. Nevím proč se tak chová. Dokáže být neskutečně hodný a pozorný a pak zničeho nic se začne chovat hrozně. Nejhorší na tom je, že on si myslí, že si nevážím já jeho! Což je úplná blbost, to že si ho vážím mu dokažuji každý den. Víte se tak choval celý náš vztah, nebyla bych s ním. Ale není to zase tak dlouho co se tak chová. Promlouva jsem si sním už promlouvala, ale nějak to nemělo cenu. Stejně ty věci zase začal dělat znova. Kolikrát mi řekne, že se tak chová, protože ho sama k tomu donutím svým chováním. Přitom to tak není. Snaží se vždycky svalit vinu jen na mě, přitom ji má většinou on. Nevím co mám už dělat, aby si uvědomil jak se chová...
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]