Dezorientace?
Dobrý den. Je mi 15 let, a už rok nebo dva roky mam problém. Začínám z ničeho nic myslet o životě, že se mi jakoby všechno tady zdá, atd. Začnu se dostávat do šoku, třesu se, mám strach, buší mi srdce, začnu dělat rychlé pohyby, štípu se, mačkám se, buším do zdi, buším do země, kousat, kopat, a vše možný aby mi to přestalo. Nakonec se někdy rozbrečím. Můj kamarád už mě viděl v tomto stavu. Ještě ktomu jsem se hodinu klepala z psychiky. Pak jsme se o tom začali bavit a řekl že je to prej dezorientace. Že se mi to po čase může zlepšit a nebo i zhoršit, že tomu člověkovi prostě jakoby hrabne a může skočit pod auto, nebo se pořezat, nebo si něco udělat aby zjistil jestli je to všechno ten svět pravda. Prosím, řeknete mi co mi opravdu je? A jak se to dá léčit? Budu vám moc vděčná. Děkuji.
Čo Vám v skutočnosti je sa takto cez internet nedá napísať. To čo popisujete, že začnete rozmýšľať nad tým, či vôbec ste v realite sa v 15tich stáva. Dokonca sa môže stať, že rozmýšľate viac nad niektorými slovami alebo nad tým, ako vôbec viete čo znamenajú. Vôbec to nemusí znamenať chorobu. To, že sa štípete, hryziete je len niečo naučené, čo ste si pridali, aby ste sa presvedčili o tom, že nesnívate. Osobne si myslím, že by ste mali ísť za praktickou lekárkou nech Vás pošle na vyšetrenie k neurológovi, prípadne k pedopsychiatrovi, aby sa vylúčili nejaké iné ochorenia. Avšak myslím si, že o nič vážne nepôjde. Nemyslím si ani, že by ste sa hodili pod auto len aby ste zistili, či ste v realite. Ale pre vlastné upokojenie vyhľadajte odborníka, lebo problém vidím v to hryzení a štípaní, ktoré Vám najskôr môžu ublížiť.
Komentáře uživatelů ...
Určite váš stav je liečiteľný. Sama si asi nepomôžete. vyhľadajte psychologickú poradňu. To čo sa u vás prejavuje za to nemôžete. Čím skôr sa chodte poradiť.
Užívej čaje nebo extrakty které ničí bakterie,potom se ti uleví.Zdraví Dědek.
Dobrý den,mám takový problém,že mi připadá, že nevnímám realitu,že se mi všechno jednom zdá,nemám žádné city,nic mě nebaví a mám pořád strach ze smrti....někdy se do tohto problemu dotanu tak hluboko,že jakoby uplně ztratím vědomí....už to trvá asi měsíc a pořád mi připadá,jako bych nežila....zhubla sjem a nejde mi moc jíst....kolikrát mám stavy úplných depresí,chce se mi brečet.....jde vůbec z takového stavu pomoci?Na internetu jsem se dočetla,že mám přesné přiznaky depersonalizace a derealizace....připadám si jakoby odcizená od vlastního těla,jakobych nic nevnimala....přijde mi prostě, že nežiju.....děkuji za odpoved....
Ja mám to isté. Mám 17 rokov a niekedy sa mi zdá, akoby to, čo ľudia okolo mňa hovoria išlo z veľkej diaľky. Tiež pozeranie "doblba" a ustavičné nutkanie chodiť.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]