Žila jsem ve vakuu

Ahoj všem, kdo čte tyto řádky.
Byla jsem osm let šťastně vdaná. Je mi 33let, manželovi 35let. Dceři bude 8let a synkovi je 6měsíců. Když jsem se vrátila domů z porodnice, oznámil mi manžel již rok trvající vztah. Byl to pro mne naprostý šok - nečekala jsem to. Druhé dítě bylo plánované. (Půl roku, než jsem otěhotněla jsem již o jedno děťátko přišla v 17týdnu -takže jsme si taky něčím prošli.) Je to řidič autobusu, já mu věřila-tak slepě. Ještě jsem ho litovala kolik toho má a jak je unavený.

Postavili jsme dům - samozřejmě zatížený hypotékou na 23let-8000kč. Auto-na dluh.
Ano v těhotenství jsem přibrala, nebyla jsem sexbomba a doma jsem chodila v teplákách a culíku,nenamalovaná. Vařila jsem jak jsem byla zvyklá z domova. V týdnu žádné velké vyvařování, úklid- ano,ale před bílou rukavičkou bych byla nejistá, ale zahradu jsem sekačkou sekala pouze já, na dříví do lesa s manželem jsem taky chodila, když jsme stavěli, tak jsem se žádné práce nebála.

A teď jsem musela poslouchat, jak ta jeho nová 26let,narozdíl od někoho umí vařit(nosila mu v kastrůlkách jídlo do atobusu),dbá o sebe a ten sex. Bylo mi hrozně. Dala jsem žádost o rozvod. Stále se nám to nějak komplikuje. Ale snad to už budu mít vyřešeno. Teď teprve jsem otevřela oči. Žila jsem v nějakém vysněném světě a upravovala jsem si to do dokonalosti. Byla jsem pěkná krá.a!

Sama a s pomocí rodiny zvládám věci okolo domu, starám se o děti a vždy když si malžel přijde pro dceru se chovám vyrovnaně. Je to velice těžké - moc mi ublížil, ale byla jsem na něj zvyklá a co bude teď? Mamča mě vždy potěší - dělá numerologii a říká mi, že budu šťastná, neví jestli to bude za měsíc, rok, dva ale budu. To mě tak nějak vždy nakopne. Co nevěra? Odpustit, čekat až ho to přejde? Každý to má nějak jinak.

Já odpustit nedokážu a čekat doma s dětma až se vrátí? Blbce jsem mu dělala už dlouho a asi i tou ranou do palice se mi rosvítilo - dál se ponižovat nenechám. Všem komu se děje něco podobného držím pěstičky, mnoho sil a mnoho honých lidí kteří pomůžou.

Komentáře uživatelů ...

7. 11. 2010 3:32:05

Tak to nechápu, jak to chlap takhle může udělat. Já jsem měla vztah jen 4 měsíce, ale 2 roky jsem se z toho dostávala...byla jsem na dně, nejedla jsem, nemohla spát ani chodit do školy. Pak jsem si řekla, že to tak asi mělo být, byl to osud. Možná se takové věci dějí pro dobro, nevím. Myslím, že Váš manžel si nezaslouží Vaši lásku a na Vás čeká někdo, s kým budete šťastná.

7. 11. 2010 17:14:04

Suhlasim s prispevkom. Berte to tak, ze Vam nema byt sudeny a caka na Vas niekto lepsi, kto je hodny vasej lasky. Vas muz si Vas nezasluzi, budte hrda. Mate nadherne deti, zite pre ne a casom pride aj laska.

7. 11. 2010 21:52:47

Děkuji za podporu. Děti jsou pro mne vším. I já věřím, že na mne čeká někdo jiný, ten nej....:-)))Jen je těžké se s tím vyrovnat. Když to člověk netuší. Do poslední chvilky plánoval, jak budeme dál dělat terénní úpravy atd. Dokonce se chtěl i vrátit k nám ale vše to bylo tak neupřímné. A hned druhý den zase už něco jiného - budu s ní,sám ale vy mne už nepřijmete. Jako by byl rozdvojená osobnost. Tak mě přijde, že ani jí pořádně nemiluje. Jednou bude všeho moc litovat. Co mě mrzí, je to jeho chování vůči mě nyní. Ze dne na den mě odvrhl, byl ke mě jak na cizího. Je to teda životní zkušenos se vším všudy:-) Ještě jednou moc děkuji za podporu Iva :-))