Posedlá žárlivostí!
Dobrý den,
mám problém s žárlivostí, kterou přestávám zvládat. Je mi 18 let, manželovi 25, již přes dva roky jsem vdaná, s manželem máme dvou letou dceru. Začali jsme spolu chodit před pěti lety. Milujeme se, a pokud je vše v pořádku, máme moc krásný vztah. Bohužel mám šílenou vlastnost, nebo spíš už nemoc - žárlivost, která mi přijde u nás jako dědičná.. Zkraje vztahu to byla jen taková normální, běžná, hezká žárlivost. Po čase to od obou propuklo až k tomu, že jsme si kecali i do oblečení, přestali jsme se vídat s přáteli a každou volnou chvilku jsme trávili spolu. Časem se vše zase vrátilo zpět k té běžné žárlivosti.. Bohužel to vypadá, že se z mé strany vrací zpět, a já už jsem z toho opravdu moc vynervovaná. Přála bych si to změnit, mluvíme spolu o tom, a že by mi rád pomohl.. Když mu třeba začnu něco vyčítat, on to neřeší, přehlíží to, snaží se mi pomoct, nic mi nevyčítá, nedává mi záminky.. Bohužel to vždycky zkazím, i když naslibuju hory doly.
A k přesnému problému - pracuje venku, prostředí se střídá, majitelé se mění.. Je to klempíř, pokrývač. I když je zcela normální, že když se nám chce venku na malou, dojdem si..obzvlášť u chlapů, maj to jednodušší. To je příčina našich hádek, vyčítám mu to, mám strach, že ho někdo uvidí. Jako bych trpěla nějakejma divnejma představama, že se ukazuje, chce ukazovat a zrovna na něj všichni musej koukat.. Je to příšerné.. Stydím se za to natolik, že nejsem schopná se o tom s nikým bavit (kromě něho), vyhledat odbornou pomoc, pomalu ani nemám odvahu to tu napsat.. Zrovna pomáhá kamarádovi se střechou a je tam od nevidim do nevidim, jezdí domu jen na noc, což mi též vadí, i když je to jen teď na pár dní.
Taky se kvůli tomu hádáme, dceru v posledních pár dnech viděl jenom, když spala, takže ona jeho vůbec.. Zároveň mě popadá vztek, že nevím co tam dělá, co se tam děje, o čem mluví a zároveň to, jestli ho zrovna někdo někde nevidí, když jde na záchod.. Jsem zvyklá, že mě vždycky bral všude s sebou, že jsme byli spolu a najednou je u přátel jen on sám, i když tam pracuje. Sedět doma a čekat kdy přijede domu mě ubíjí, nebaví mě to tu, mám ráda společnost, v té chvíli nepřemýšlím a takhle mu to naservíruju.. Miluju ho, vždycky se mi to po nějakej době rozleží, omlouvám se mu.. Nevím jak z toho ven, chci být zase normální, ale nejde mi to. Vždycky mi nějak "přecvakne" v hlavě a je všechno špatně. Prosím, poraďte mi, co mám dělat, jak se toho mám zbavit.. Ničí mě to, ničí to náš vztah, naše manželství.
PhDr.Burdova [Psycholog] S jeho chozením na malou stranu Vás může uklidnit to, že lidé, ženy, zprvidla uhýbají pohledem ihned, když někoho u keříku zahlédnou. Podle mě je hodně nepravděpodobné, že by manžela některá okukovala. Na druhou stranu chápu, že Vám to vadí: že si chodí odskočit na zahradě Vašich přátel, také někde, kde se pohybují jiní lidé. Požádejte ho, aby to nedělal, že je Vám to nepříjemné. Ať chodí někde v přírodě, kde jste jen Vy dva, ale ne tam, kde není úplné soukromí. Ať společný problém brzy překonáte.