Sociální fobie
Dobrý den,
nevím zda to je soc.fobie, co mě zrovna trápí, jde o to , že nevím východisko.
Mám zdeformovaný obličej, vlivem nervového zhroucení ze ztráty sourozence, zohyzděný nos a trpím obličejovými bolestmi. Mám trápení v tom, že mám ostych před lidmi. Dříve jsem byla komunikativnější, dnes jelikož mi vadí pohledy lidí "ta teda vypadá" se jim raději do očí nekoukám, už v nich nechci číst jejich zděšení nad mým obličejem. Při rozmlouvání s lidmi mám ostych, poslední dobou sedím doma a nikam nechodím. Cítím se v pohodě pokud mám kšiltovku, která mi část obličeje zakrývá, pokud ji nemám a potkám přátelé, tak komunikuji v pohodě, ale pokud ji nemám, tak se lidem který mě bez kšiltovky neznají, vyhýbám, vyhýbám jejich zděšujícímu pohledu, uhýbám očima a mluvím z profilu. Mrzí mě pokud si vykládají, že pokud uhýbám očima, že si myslí že jsem třeba falešná, to né. Mám lidi kolem sebe ráda, jen se jim s tou mijí zdeformovanou tváří nedokážu podívat do očí, vím co bych v nich viděla, zděšení a prozkoumávání mého obličeje kousek po kousku, nejsem přece národní galerie.
Vadí mi předsudky, že ošklivý člověk je zákonitě hloupý, narážím denně na předsudky a tak jsem se zabydlela doma, kde na mě nikdo neciví, koukám na tv, sedím u pc, čtu hodně knihy. Ale mám věk na seznámení s partnerem, založením rodiny, nechci být podivínka v kšiltovce, chci žít, jak mám odhodit zábrany a chovat se v situacích kdy na mě lidi koukají. Když vidím zdeformovaný obličej u jiného člověka, mám nutkání k němu jít a zeptat se jak s tím žije, zda se odváží si sednout k baru, nikoho jsem nikdy neoslovila, nechci ublížit. Poradíte mi jak se zachovat, začit žít společensky bez ostychu, přece jsem nikomu neublížila, proč se občas cítím jako Sloní muž?
Moc děkuji za rady, budu o nich přemýšlet, Petra
PhDr.Burdova [Psycholog] Říkáte, že trpíte zdeformovaným obličejem a zejména bolestmi v obličeji od doby ztráty Vašeho sourozence? Potom bych Vám v první řadě doporučovala pokusit se problém řešit od samé příčiny a tedy psychologickou cestou. Obraťte se o odbornou pomoc, na psychologa nebo psychiatra. Nejen že jste teď limitovaná ve společenském životě, ale také máte za sebou zřejmě těžké období. Na podporu odborníkem máte nárok, tak si ji dopřejte.