Maniodepresia/3
Prestahoval som sa domov vo velkej depresii, bez zaujmu nieco riesit, sam, bezradny a stale s pocitom, ze ma niekto prenasleduje, chce mi uskodit.Hladal som vysvetlenie, dospel som k nazoru, ze za tym musi byt nejaka mafia, alebo sekta, do ktorej patria aj moje deti spolu s psychiatrom, dokonca moja teta so strykom a vsetci patria.... do sekty Svedkov Jehovovych.Doslo to az tak daleko, ze som z okna bytu zacal vyhadzovat stavebny material, pripraveny na rekonstrukciu...Nabralo to rychly spad, susedia zalarmovali policiu a ta ma samozrejme odviezla do nemocnice.
Stravil som tam 2 mesiace, vratil sa do nedokonceneho bytu s vylomenymi vchodovymi dverami, rozbitym oknom. Navyse mi povoden v pivnici znicila potrebne veci k zivotu, ako satstvo, periny a pod., ktore som tam mal odlozene kvoli rekonstrukcii bytu.
No bolo to skoro pred rokom, co som prec z nemocnice.Este som sa snazil najst si zamestnanie, ale po niekolkych pokusoch som zrezignoval.Nastastie mam dochodok a mam co jest.
...mam vsak obrovske kazdodenne depresie, mam problem vyjst na ulicu, nieto este navstivit psychiatra, ktoreho som zmenil a je v druhom meste, s detmi som nadviazal kontakt, ktore vsak klamem, ze mi je dobre a liecim sa.Snazim sa v byte nebyt rusny, aby si susedia mysleli, ze som odcestovany.Dokonca po potrebe spustam vodu vo WC az v najnutnejsi cas, som zanedbany, nepral som uz vyse roka, ako-tak sa umyvam, aby som nesmrdel predavackam v blizkej samoobsluhe, kde chodim hned po otvoreni o 6.00, aby som nestretol nikoho znameho.Mam len suchu stravu, stravujem sa mizerne.Narodil sa mi pred rokom vnuk, ktoreho som este nevidel a syn by ho aj rad ukazat, len vo mne stale driemu ti Svedkovia Jehovovi....Mojim jedinym stykom s vonkajsim svetom je TV a Internet.100-krat denne pozeram stranky, kde si akoze hladam pracu.Dokonca mam napisany mail, kde sa mam uchadzat o jednu poziciu, ale bojim sa, ze ma odmietnu a nepozvu ani na pohovor, kvoli veku.Nie som v stave skoncovat so sebou, bojim sa smrti, nechcem, aby moje deti mozno trpeli.Chcem zit normalne, mat dobru pracu, spoznat vnuka, znovu uvidiet po 2 rokoch deti, nebat sa zdvihnut mobil.Hanbim sa za seba, hanbim sa za to, ako vyzeram.Chcel by som to zmenit, ale nemam tu silu vzchopit sa.Prosim, pomozte mi.
PhDr.Burdova [Psycholog] To, že se k psychiatrovi nedostanete, je výmluva. Pokud najdete psychiatra, kterému budete důvěřovat a budete s ním o lécích komnukovat, není důvod, proč byste nakonec nenašli léky, které by Vám vyhovovaly po všech stránkách.
Chodit k psychiatrovi není nijak zahanbující. Všichni čas od času psychiatra nebo psychologa potřebujeme. Přeji Vám, ať už Vaše síly nyní napřáhnete tím účinným směrem.