Schizofrénie - obavy ze sousedky
Dobrý den,
jsem matkou dvou dětí (6, 2 roky). Zde žiji se svým mužem asi 12. rok. Bydlíme v činžovním domě v poklidné části obce. Ještě před 10 lety chodila naše sousedka (cca.40 let) běžně ven a bavívala se s lidmi - ikdyž bývala již dříve spíše málomluvná. Podle údajů zdejších lidí, byla nemocná již její babička a maminka, která se léčila medikamentózně. Asi před 3 lety její matka zemřela. Od té doby čelíme alespoň 1x za měsíc různým slovním výpadům z její strany. Takto napadla i našeho - tehdy ještě 5ti letého syna a obvinila ho, že o ní vykládá, že smrdí. Toto pokřikuje i na jiné děti z balkónu. Její výpady se stupňují co do četnosti - za měsíc květen 1x za týden. Naposledy mě opět přepadla při úklidu chodby - vytrhla mi jejich předložku a když jsem s ní přes zavřené dveře začla komunikovat, otevřela, plakala, omlouvala se za letní slovní útok na syna, vyprávěla o lidech, kteří o ní škaredě mluví apod. Po tomto asi 10min. rozhovoru vypadalo být vše v pořádku. 3 dny na to už zase něco pokřikovala z balkónu. Tato paní žije s mužem, který se taky hodně uzavřel, několikrát už napadl na základě výpovědí své ženy naše sousedy nebo lidi, kteří pracovali s jeho ženou. Momentálně je asi půl roku nezaměstnaná, protože má strach z lidí a v posledním zaměstnání, kde pracuje i můj muž, měla denně problémy s obviňováním lidí - vše na ůkor práce. Mají 16ti letého syna, který přestal zdravit všechny lidi (asi 1 rok) a před týdnem už na mě zařval něco i on. Jediná jejich rodina, která se s nimi stýkala, potvrdila zhoršující se stav naší sousedky a doporučuje nám to co nejrychleji řešit. Oni sami domlouvali jejímu manželovi, aby brala léky jako dříve, ale on s tím nesouhlasí a raději ji má jen doma. Paní nikam nechodí, je jen doma. Protože mám dvě malé děti, mám strach, aby se nestaly jednou obětí někoho z nich. S nikým nekomunikují, cítíte z nich zlost, nikdy se Vám nedívají do očí - syn ani otec - chodí se sklopenou hlavou a cítíte velké napětí. Nevím, zda takto popsané to bude i srozumitelné, ale snad ano. Potěšilo by mě, kdyby jste nám sdělili, zda to opravdu nemáme raději podcenit a příp. na koho se obrátit. Předem Vám moc děkuji za odpověď a přeji pěkný den.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]