Nepoznávám se...
Dobrý den.
Mám partnera.Jsme spolem rok a půl.Problém je,že mám krizové období.Jsem taková,že si beru všechno moc vážně.Na začátku našeho vztahu jsem byla v pohodě a některé věci neřešila.Teď se s partnerem bavím třeba o problémech,ale je to skoro každý den.S partnerem se kvůli tomu hádáme.On nechce řešit problémy každý den.Říká,že si chce společné chvíle užít.Tyhle výtky mi dojdou až po hádce,což už je pozdě.Taky dělám věci,které bych nikdy neudělala.Nedávno měl popito (nebylo to poprvé) tak,že seděl na lavičce a spal.To mě naštvalo tak,že jsem mu jednu vrazila.To,že měl jen jedno pivo a bylo mu z toho špatně tak,že nemohl chodit mi řekl až druhý den.Litovala jsem toho.Do teď mám výčitky. Partner už od začátku vztahu má také problémy s dluhama.Na začátku jsem také brala každé jeho slovo jako slib.Když jej nesplnil,tak jsem byla na něj naštvaná kvůli tomu.Bylo období,kdy v práci dělal do umoru,abychom měli krásné Vánoce,ale já tím trpěla,protože jsme spolu byli jen večer na pár minut než usnul a navíc měl s nadřízenýma problémy a stresy,tak si tyhle nálady vyléval částečně na mě.Tohle všechno mě poznamenalo.Proto teď řeším každý problém denně,rozebírám ho a zabíjím tím veškerý volný čas,který by se dal využít i lépe.
Chci zase být taková jako dřív,protože se partner během půl roku změnil k lepšímu a plní mi každé přání.Už nemá takové problémy jako dřív a sám uznal,že bývávala chyba na jeho straně.Snaží se být pro mě dobrým partnerem.Problém je,že já teď z našich dřívějších problémů kazím volný čas.Poraďte mi,prosím,jak se toho pesimismu mám zbavit?Nechci o partnera přijít.Moc mi na něm záleží.Chci opět být v pohodě,ale ne jen jednorázově a na chvíli.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]