Deprese, úzkosti?
Dobrý den,
bude mi 20 let a mé problémy začaly asi před dvěma měsíci, předtím jsem neměla ani sebemenší příznaky, byla jsem zdravá, veselá holka. Vždycky jsem se byla spíše optimistku, vše brala s humorem, měla jsem i dobré sebevědomí, ráda se bavila s lidmi. Pak se to jakoby z ničeho nic změnilo, přitom jsem vůbec nic zlého neprožila. Přepadl mě takový divný pocit v hlavě od té doby se to se mnou táhne a hlavně se to čím dál tím víc zhoršuje. Mám hrozné pocity prázdnoty, bezmoci, beznaděje, cítím se zbytečná, celý život mi přijde úplně zbytečný, nanic. Mám pocit, že jsem k ničemu, že v životě nic nedokážu. Stále brečím, několikrát za den, nedá se to zadržet. Cítím takový tlak v hlavě, nějaké jakoby svírání mozku. Později se k tomu přidal i šílený strach ze smrti, že zemřu mladá a nestihnu to, co bych chtěla nebo že se dokonce nedožiju rána. Je to k nevydržení a je to čím dál tím silnější. Nebaví mě mé záliby, nemám chuť k jídlu, často nemůžu v noci usnout. Když mi je hodně zle, nedokážu s nikým komunikovat a nedokážu poslouchat ani jak se spolu baví třeba i jen dva lidí, jak jsou třeba veselý a já, ikdyž bych chtěla, nedokážu být také veselá jako oni. Někdy mám chuť křičet, jak je mi zle. Párkrát mi v hlavě přelétla i myšlenka na sebevraždu, abych od toho měla pokoj, zároveň ale strašně nechci umřít, takže vím, že bych to neudělala. Deprese mám v rodině, trpí na ně můj otec, bere antidepresiva. Silné deprese měla i jeho maminka a babička. Rodiče mě přemluvily, abych se objednala k psychiatrovi. Já jsem si sama uvědomila, že mi nic jiného nezbývá, protože to už je k nevydržení. Ale bojím se, že mi nepomůže a že mě nepochopí. Prosím o radu, co by to mohlo být. Moc děkuju!
Mgr.Zajic [Psycholog]