Něco je se mnou špatně
Dobrý den, bude mi 15 let a před nějakým časem (asi 3 měsíce) se u mě objevil takový problém, něco jako kdybych žil ve snu, hodně sem hledal na internetu a objevil depersonalizaci a derealizaci, a když sem to našel tak jsem s otevřenou pusou koukal, že to je ono, a už sem si nějak na to zvyknul, jenže asi před 3 týdnama se to zhoršilo, jako kdybych se rozpůlil na 2 části, 1 půlka chce tajto a druhá tadyto, 2/3 času ve škole koukám do blba a jsem mimo, vůbec se nedokážu soustředit, slova čtu úplně jiný, vynechávám slova a písmenka, jak se koukám do blba, kolikrát i normálně, když na něco koukám, třeba příklad se zámkovou dlažbou, zase jsem se zakoukal a najednou ty díry mezi nima jako kdyby se zvýraznili, vyjeli do prostoru, a vůbec začal sem vnímat hodně prkotin, asi 3-5 denně mě píchne v hlavě, asi 8 cm nad pravym uchem, taková nepříjemná bolest, v tichu mi píská v uších, takže kdykoliv můžu nasadím sluchátka a písničky, udělalo se mi že mi v oku plavou takový černý tečky a už dlouho mi ve tmě, jakoby to co vidím bliká, jako když šumí stará televize, jenže teď už to je ani ne za šera, a už před nějakou dobou sem si všiml že mam hodně rozšířené zorničky, vždycky přijdu domu a nad zrcadlem máme světlo, a i když se koukám do toho světla, skoro se nezúží a je pořád hodně rozšířená. mám nízký tlak, nějak 90/50 a tak mi je stále chladněji než ostatním, takže si ve třídě chodím sednout na topení, a když se koukám po třídě, tak jako kdybych to vnímal, že by ten vzduch byl hustej stejně jako ty lidi, nebo jako kdyby sme byli smražení v ledu, nevím jak bych to jinak vysvětlil, ale když se s nima bavím, tak se to často na tu chviličku utlumí a neni to tak hrozný. dělám orientační běh a jsem náhradník v dorostenecký reprezentaci, jenže jako kdyby mě to přestalo bavit, ztratil sem motivaci cokoliv dělat, teď sem akorát začal posilovat, a mam pak z toho takovej pocit že i když se bortim zevnitř, tak z venku se zase stavim. je to hrozný, nikdy sem sebe nevnímal tolik jak teď, hlavně vidím jak se ze mě, stále usměvavého optimisty pomalinku stává pesimista, před 4 měsícema jsem byl na urologickém zákroku, měl sem potom špatný steh a uspávali mě ketaminem, myslím že to bylo ono, měl jsem špatný sen a vůbec jsem o sobě nevěděl, vybavuju si jak jsem se sám sebe ptal, kdo já vůbec jsem, co jsem? myslíte že by to mohlo spolu souviset? asi bych o těch problémech měl říct rodičům a zajít k doktorovi, jenže mi se spolu nedokážem moc bavit, tak proto se ptám tady, bojím se že by to mohlo být něco vážnýho, děkuju za jakoukoliv odpověd
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]