Nenávisť k sebe
Dobrý den,
chcela som návštiviť psychologičku ale objavila som túto stránku takže môj problém je asi takýto: Rodičia ma milovali a stále si mysleli ,že ja som tá lepšia sestra ta ,ktorá ma rozum mam 15 a toto si mysleli do 14 rokoch ale ako som dovršila 15 moj vzťah k nim sa zmenil začali ma ignorovať , nepýtaju sa ako sa máš ako kedysi proste ich zaujima iba škola a podľa všetkého sa ma chcu zbaviť tým ,že ma pošlu na intrák, keĎ som im povedala že nechápem prečo sa kumne tak správaju či ma nemiluju otec ma zavrel za balkon von bol vtedy sneh a ja som tam mrzla 20 minút potom som celú noc revala a odvtedy mi vravia že som sklamaním mala som super kamarátov ale zrazu aj ich vzťah sa kumne zmenil v detstve ma šikanovali určité deti a moja trieda sa to dozvedela a proste sa mi smejú a kruto nenavidim sa oni ma nenávidia píšu mi že mam zomrieť a hovoria že som šlapka ,ktorej je na tomto svete škoda..rozhodla som sa asi pred cc 2 týždnami že sa predávkujem tak som zjedla veľa tabletiek a záspavala som ale ráno som vstala s bolesťou brucha a som vracala nič iné mi nebolo a akosi som sa neprinutila si dať ďalšie tabletky začalo to ustálať tá nenavisť doma a všade lenže aj keď to prestalo moja staršia sestra otec mam mi ubližuju doškrabali mi celú ruku ,zhodili ma na zem atd.... cítim sa hrozne ublížená že ich vzťah sa zmenil kumne a hovoria ako som nemožná dotoho ma nenávidia žiaci ,ktorí mi želaju aby som sa zabila a zasa som začala užívať tie tabletky aj keď pomalším tempom mám v denníku moj list na rozlúčku keby som sa neprebrala ale vždy som mala sen o kariere a ako ju dokážem uskutočniť a možno to ma drží naživu lebo by mi to chýbalo a ešte je tu hudba ,ktorá ma slovami na chvílu postaví na nohy chcem byť štastná tak ako ked som mala 14 bola som vtedy štastná a teraz rozmýšlam o smrti čo mám robiť??????? prosím vás ešte som chcela návšteva psychologičky ako prebieha ? môžem tam ísť sama bez rodičov ,nebude im volať? nič nikomu nepovie? prosím pomôžte mi
Mgr.Zajic [Psycholog] rozhodně bych neváhal s kontaktem psychologa napřímo. Za psychologem můžete i bez rodičů, zkuste si vybrat nějaké zařízení, kde pracují formou rodinné psychoterapie. Pokud to nebudete chtít, rodiče nemusí informovat. Situace, kterou uvádíte je opravdu neúnosná a hlavní je Vaše psychická pohoda. Pokud se pokoušíte o sebevraždu, je to opravdu akutní. Nicméně sebevražda není opravdovým řešením, jen únikem. Zastávám názor, že problémy se mají řešit a ne jim utíkat. I váš život se dá změnit, jak sama píšete, spousta dobrých věcí je před Vámi, nevzdávejte se jich zkratkovitým řešením.
Moc nechápu, co se minulý rok změnilo, ale asi by nebylo od věci popřemýšlet co se změnilo u nich a co se změnilo u Vás. Jaké zklamání vlastně zmiňují? Co Vaše sestra, jak vycházíte s ní?
Ještě mě napadá, proč by rodiče nemohli vědět, jak špatně Vaše soužití snášíte? Myslíte, že by se nesnažili něco změnit? Nějaká cesta z této situace vede, jen je třeba ji hledat, což je lepší ve více lidech. Zkuste nejprve kontaktovat nějakého psychologa (ideálně rodinného, případně i školního) a začněte situaci řešit s ním.
Je možné, že Vám doporučí i návštěvu psychiatra, abyste se necítila psychicky tak špatně, nijak bych se tomu, na Vašem místě nebránil. Situaci by Vám to rovněž, minimálně dočasně ulehčilo.
Jděte mrknout na internet a objednejte se někam co nejdříve. Čím dřív to uděláte, tím dříve se budete cítit lépe ;)
Držím palce!