Som precitlivelý
Dobrý den .. Je mi 27 let a nevím jestli je to normální , ale v poslední době jsem strašně citlivý.U každého videa co se třeba na youtube podivám a vidim třeba nějakou soutež jako napřiklad Americky talent a podobně tak se mi chce stále brečet,,hlavně u dětí když se jim vystoupení podaří.Nebo i u filmu jak smutnych tak s dobrým koncem.JInak poslední dobou mám pocit že vlastně nemám žadný kamarády že jsem sám.Mám třiletý ditě který má jeho matka u sebe a ja ho vídám jen občas a když ji řeknu že by sem si ho chtěl konečně brát třeba po dvou tydnech o víkendech tak se furt vymlouvá na to že je zvyklí spát doma a že bez své postylky neusne.Když jedu za ním tak si někdy připadám jak kdyby sem jel za kamarádkou a jejím synem,jako by sem neměl právo na svuj názor a na to co je pro něj dobré.Napřiklad mu neustále aby bylo chvilku ticho tak mu pouští na youtube pohádky , ale třeba v angličtině , španělštině a tak a on ještě do ted skoro neumí řict souvislou větu.Když sem jí řekl že to není moc dobré že musí koukat na český pohadky tak mi na to řekla že ona mu rozumí.Když se mě někdo v práci na syna zeptá tak se skoro vždy rozčílím a řeknu jim že o tom nechci mluvit.A ještě ted mi furt říká že by chtěla dát synovi její příjmení že když ji dojde dopis tak ho nemuže převzit že má moje přijmení , ale to mi přijde jako hloupost.Další věc je že nedávno mi umřela teta která mi byla hodně blízká a ja se stim stále nemužu vyrovnat a hlavně ted mám strach o moje rodiče a nevím jesti by sem to zvládl kdyby se jim něco stalo.Teta umřela na rakovinu která byla strašne rychlá a ani sem se sní nemohl rozloučit protože sem nevěděl že by to mohlo tak rychle skončit.Dál bydlím doma s rodiči a někdy se mi zdá že tam spíš překážím že by sem měl už odejit , ale musel sem byt snima protože sem měl problemy s financemi a byl sem na tom dost špatně , ale naštesti už je to dobrý . I tak se ale někdy stane že se muj otec opije a pak mi všechno vyčítá a to mě strašně mrzí.Já jsem na všchny kolem mě hodnej,snažím se rozdávat radost,ale nějak mi to není opetovaný.Mám práci která mě vysává.Dřív sem dělal v této firmě přimo jako kmenoví zamestnanec , ale po pěti letech sem dal výpověd a šel pracovat do lesa kam mě nalákal kamarád jenže to byla chyba.Vubec tam neplatili a to jsem dělal od rana do večera celej tyden.Kvuli tomu sem se dostal do takových problémů´a nakonec sem se vrátil zpět do te firmy v které sem pracoval 5 let..Je toho na mě moc , v noci nemužu spát protože se mi stále honí něco hlavou.Už sem si musel vzít i prášek na spaní,ale nechci to brát.Proto ted rači chodím stále na noční,třeba i měsíc tahem. Děkuji za odpověd
Keď čítam Váš príspevok, tak naozaj vnímam, že sa toho vo Vašom živote deje viac než dosť. Žijete s rodičmi, máte dieťa s partnerkou s ktorou spolu nežijete a ešte aj práca Vás nenapĺňa. Sú to tri-štyri veľmi veľké oblasti na ktoré by bolo dobré sa pozrieť samostatne. Na toto celé sa nabaľuje dávka sebaľútosti a pocitov menejcennosti. Napriek tomu však treba oceniť Vašu snahu. Je evidentné, že aj keď v mnohých oblastiach sa Vám nedarilo, dokázali ste sa pozbierať. Vidieť do hlavne na práci, kde ste dali výpoveď a vedeli ste sa vrátiť. Mnoho ľudí by nebolo schopných vôbec požiadať opätovne o miesto. Aj oceňujem snahu o starostlivosť o Vášho syna. To, čo by ste potrebovali, je spraviť si plán a cieľ. Zamerajte sa na jednu oblasť, ktorá Vás trápi. Napríklad, ak máte pocit, že ste málo so svojim synom, porozprávajte sa s bývalou partnerkou a dohodnite si pravidlá stretávania. Máte možnosť si návštevy nechať určiť aj súdom. Keď budete postupovať krôčik po krôčku, bude sa všetko postupne meniť. Len musíte vedieť kam smerujete. Nadmerná precitlivenosť môže súvisieť tiež z viacerými vecami. Napríklad abstinujúci od alkoholu mávajú takéto stavy alebo aj ľudia, ktorí prekonávajú stresujúce obdobie. U Vás je to pravdepodobne nakopením problémov. Odporúčala by som Vám vyhľadať psychoterapeuta, ak sa Vám tieto stavy nezlepšia. Váš praktický lekár by Vám mal vedieť odporučiť aj terapeuta, ktorý je hradený zdravotnou poisťovňou.
Komentáře uživatelů ...
Zažili ste veľa zlého, nestihli spracovať všetko to negatívne, a keďže sa cítite opustený, nepochopený a smutný, chce sa Vám často plakať a všetko Vás rozplače. Minulosť Vás veľmi bolí a nedokážete si odpustiť. Vo vnútri ste až príliš veľký dobrák a nechávate so sebou zametať. Pokúste sa držať si vlastný názor a nebyť smutný z toho, ak ho niekto spochybní. Pokúste sa to negatívne transformovať v sebe na neutrálne až pozitívne. Negatívne veci nezmeníme, ale môžeme zmeniť ich postoj k nim. Pozitívnu energiu môžete čerpať z prírody, športu, akýchkoľvek úspechov, prekonávaním seba, pomoci iným, z prítomnosti dobrého človeka pri sebe, ktorý Vás bude mať rád – buď novej partnerky alebo spriaznenej duše v podobe kamaráta, pri ktorom budete sám sebou, ktorý Vás posmelí a bude Vás mať rád takého, aký ste. Verte, že dobrí ľudia ešte sú, len ich musíte vytrvalo hľadať. Čo tak pohnúť sa v živote ďalej? Zariadiť si vlastné bývanie? Začať robiť veci, ktoré ste nikdy predtým nerobili, no bavili by Vás?
Na dobrý spánok a psychickú pohodu odporúčam hormón melatonín, kým sa Váš vnútorný stav trochu nestabilizuje.
Napriek zlej minulosti, nie ste mučeník, ktorého už nič dobré nečaká. Ste silný chlap, ktorý sa vie vzchopiť a bojovať za seba kvôli sebe i svojmu synovi. Som presvedčený o tom, že Váš syn bude raz na Vás nesmierne hrdý.
Úprimne si odpusťte všetky svoje zlyhania, urobte za minulosťou hrubú čiaru a začnite nový život.
Tým, že si máte stáť za svojím názorom som myslel aj na to, aby ste bojovali o svojho syna, nenechali sa odbyť, pretože naň máte rovnaké právo a rovnako Vás potrebuje, hoci neviem, čo sa presne stalo, či ste sa rozviedli alebo rozišli, a teda či bol alebo nebol kontakt so synom upravený aj právnou cestou.
Čo sa týka smrti blízkych..., hoci je smrť prirodzený proces, na smrť milovaných nebudeme nikdy pripravení, preto na to radšej nemyslime, rovnako ani na choroby či rôzne nešťastia. Usilujme sa vychutnať si každý okamih života, byť často s tými, na ktorých nám záleží a tešiť sa s nimi, kým sú medzi nami..., a kým sme my s nimi.
Keď som Vám vyššie opisoval, aby ste skúsili nájsť vo všetkom zlom aj to dobré, myslel som aj zmenu pohľadu na rôzne problémy, ktoré Vás sužujú, určenie si priorít a popri tom ma napadol jeden príklad:
Jedna matka sa v čakárni u lekára sťažovala druhej, že jej syn sa pred rokom vykašľal na vysokú školu asi v polovici štúdia a ju to stálo kopec peňazí, a asi pred mesiacom sa rozišiel so snúbenicou, takže je z neho na nervy a najradšej by ho pretrhla ako hada. Druhá mama sa zamyslí a po chvíli ticha povie: "Môj syn je približne vo veku toho vášho. Počas minulého roka podstúpil sedem operácií a dnes je takmer úplne slepý. Dala by som všetko na svete za to, aby som ho mohla zdravého objať v momente, kedy by mi oznámil, že nechal školu alebo v deň svadby, počas ktorej by ušiel spred oltára v poslednej chvíli..., pretože je to môj syn, ktorý má právo robiť chyby, len nech je zdravý a šťastný..."
Aj Vy máte právo na slzy, ale nezabudnite, že minimálne jeden človek na svete Vás bude vždy potrebovať ako silného a rozhodného - Váš syn.
Děkuji moc ... O bydlení už jsem přemýšlel a už si začal i hledat...Koníček by sem si nějakej taky určitě našel.Dříve jsem chodil do taneční skupiny a dokonce jsem i učil tančit děcka v místí základní škole.Rád zpívám a hraji na klávesy.Ted si chci koupit kytaru a najit si někoho kdo mě bude učit na ní hrát.Zkusím žít víc pozitivně a pokusím se na to špatný zapomenout.Ještě jednou děkuji
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]