Organizuje mi život
Dobrý den, mám problémy se svým otcem. Nebudu příliš zacházet do úplných detailů, ale mám z něj pocit, že když neudělám nějaké věci, jak si on představuje, tak je to špatně. Vůbec nebere v úvahu, že něco chci nebo nechci, ono ho to ani nenapadne, že bych třeba vůbec něco nechtěla nebo se mi to nehodí. Dělám totiž v září státnice (v červnu jsem je neudělala) a mám v plánu se na ně v srpnu připravovat. V červenci jdu na brigádu, ale mému tátovi se to zdá málo a podle něj bych měla jít i na brigádu v srpnu. Nemůžu tátovi vysvětlit, že bych to třeba nemusela zvládnout, kdybych chodila na brigádu a po brigádě se učila. Mám i obavu, že bych to nestíhala. A tak je to skoro se vším, není něco jak si on představuje a je to špatně. Kdo ví, co si pak i o mě myslí, když něco neudělám, tak jak si on představuje. Říká mi, to je to, co jsem ti říkal, měla jsi to udělat takhle a takhle, kdyby jsi to udělala tak, jak jsem ti říkal, měla by jsi práci (chtěli nástup hned, ale já jsem si to nemohla dovolit z důvodu přípravy na státnice a pak mi řekl, že jsem si to zkazila sama, když jsem řekla, že můžu nastoupit až po státnicích). Připadá mi, že mi moc mluví do života, co bych měla a neměla a nevím, jak mu mám vysvětlit, že nechci to a ono a že si to chci udělat takto. Díky tomu si připadám i blbě, když něco neudělám, jak si on představuje. A mám strach mu už říkat, že to chci úplně jinak nebo rovnou to udělat jinak, i když mi říkal, že to mám udělat jiným způsobem, protože se mu to nebude líbit a bude mi to do budoucna vyčítat.
Děkuji za odpověď.
Čo sa deje, ak niečo neurobíte podľa jeho predstáv? Iba Vám to vyčíta? Alebo robíte všetko ako on chce? V prvom rade si musíte uvedomiť, že jedine Vy ste zodpovedná za vlastný život a svoje činy. To znamená, že otec Vám síce môže povedať svoj názor, ale následky budete niesť vždy len Vy. Ak máte pocit, že sa potrebujete pripravovať na štátnice a s brigádou by ste to nezvládli, tak sa toho držte. Pracovať môžete ešte do konca života. Ja viem, že občas človek od rodičov čaká podporu a uznanie. A počuť niekedy aj to: "som na teba hrdý" by bolo krásne. Ale sú rodičia, ktorí svojou kritikou vyjadrujú záujem. A aj keď je to tvrdé, inak to nevedia. Skúste otca vnímať tak, že sa Vám snaží svojim názorom pomôcť. Nemusíte na všetko reagovať. Ak Vám niečo nebude pasovať povedzte: "porozmýšľam o tom". Jedno z asertívnych práv aj znie, že máte právo nevysvetľovať. To znamená, máte právo povedať, že niečo nespravíte. Ak sa spýta prečo, jednoducho povedzte, že lebo Vám to nevyhovuje. Držím palce, nech komunikácia s Vašim otcom bude neskôr trošku jednoduchšia.
Komentáře uživatelů ...
S rodiči to je těžké, ovšem s dětmi (i dospělými) taky. Pokud končíte vš, tak máte jistý věk, kdy by otec už do všeho mluvit nemusel. Klidně mu vysvětlete, že je lepší, když se budete učit a jeden měsíc nebudete vydělávat než když budete školu dokončovat až v dalším termínu. Snad ty státnice už uděláte, nenechte se otrávit. Až bude škola hotová, tak Vám do života tolik mluvit moci nebude. Zatím Vás přece jen živí. Ale do života Vám právo mluvit nemá. Až budete mít státnice hotové, doporučil bych si rychle najít místo a po finanční samostatnosti si rychle najít i samostatné bydlení. Vhodný může být i pobyt v cizině, jednak k získání zkušeností, osvojení cizí řeči i vypadnutí z domácího prostředí. Když se odstěhujete, tak se vztahy myslím upraví samy. Jinak nyní bych dal otci jasně najevo, že určité věci jsou Vaší věcí a on do nich zas tak mluvit nemůže. Může třeba jednou dát radu, ale je na Vás, jak s ní naložíte. A nemusíte se mu zodpovídat a nejste povinna poslouchat různé dlouhé výčitky.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]