Nevím co se životem. Mám hrozný strach.
Zdravím, předem se omlouvám za dlouhý text, ale potřebuji to ze sebe aspoň tímto způsobem dostat, protože nemám nikoho komu bych se mohl svěřit, jsem v tom sám.Jde o to, že jsem psychicky nemocný a potřeboval bych od Vás poradit co se mnou.
Mám velice časté deprese a hrozný strach, co se mnou, protože mě nic nebaví. Jsem opravdu hrozný člověk, když se v krátkosti popíšu: Jsem malého vzrůstu, 172 cm, 68 kg. Mám tlusté břicho. Mám předkus. Mám holčičí hlas a co je nejhorší vypadám na 15-16 let, přitom mi bude v listopadu 22 let. Jsem stále panic, protože která dívka, žena by to chtěla dělat s 15letým klučíkem? Možná, tak pedofilka, a těch moc není. Opakoval jsem ročník na střední škole, protože jsem tam přestal chodit, protože jsem už nemohl a padla na mě v tu dobu silná deprese. Půl roku jsem v podstatě nevylezl z domu a nikoho to nezajímalo, kdybych tu zemřel, tak by si toho lidé všimli, až bych se tu začal rozkládat. Mám maturitu, kterou jsem získal ani nwm jak, ale mohl jsem mít i výučňák, ten nemám , protože jsem opět už po druhé přestal chodit do školy, protože na mě zase šly deprese a smutek. Snažil jsem se to změnit, z peněz za brigádu jsem si zašel několikrát k zubaři, ale nechal jsem tam několik tisíc a úplně mě vyždímal a nějak výrazně mi nepomohl. Dále jsem si koupil činky, ale taky mě to už přestává bavit, stáhl jsem si PC hry, knihy atd. Snažím se najít něco co mě baví, ale prostě nejde to. Věci, které mě dřív zajímaly, jsou mi už úplně fuk. Na sebevraždu samozřejmě myslím denně.
Dostal jsem se na Masarykovu univerzitu v Brně, přes TSP. Třída bude smíšeného kolektivu, spíše tam bude převaha dívek, z toho jsem měl radost, na to jsem se těšil, dostal jsem se na obor, který jsem chtěl a vzhledem k tomu, že jsem od základky neměl ve třídě holky, tak jsem doufal, že tohle může být změna k lepšímu.
Ale vím, jak vypadám a vím, že to ví i mé okolí a tak vím, jak dopadnu i na té vysoké. Přítelkyni si tam nenajdu, protože viz. Vzhled, ve druhém odstavci a jsem si jist, že okolí na mě i vidí to, že jsem panic a psychicky narušený, to se prostě pozná. Zase mě tam budou brát jako šprta, přitom to tak není, ale učení mi jde prostě do hlavy samo. Nebudu mít sílu se snažit přetvařovat a být v pohodě.
Otec je 8 let po smrti, o tom jediném si myslím, že mě měl rád. Mám matku, sestru, bratra, ale ti si jedou svojí cestou a nechtějí vidět, že mám nějaké problémy. Nejsou to dobří lidé.
Jsem z Brna, poraďte za kým jít? Psycholog, psychiatr ? Před dvěma lety jsem byl u psychoterapeuta a rozplakal jsem se mu tam... Potřebuji nějaké oblbováky. Jsem si jistý a mám z toho hrozný strach, že na mě padnou ještě silnější deprese, až budu na té vysoké a já tam přestanu chodit :( Život je o ničem.
Nemám sílu si pomoct sám, je toho na mě tolik, co je úplně špatně, a tak málo co je dobře, vlastně mě nic nenapadá. Omlouvám se za text, a děkuji za jakoukoliv radu.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog] Každý človek si prejde obavami o svoju krásu a či vôbec bude schopný si niekoho nájsť. A môžem Vám zaručiť, že pre každého na svete je tá druhá polovička stvorená, len ju treba hľadať a nebáť sa toho. Ak máte ale veľký strach, ešte raz vyhľadajte psychoterapeuta. Je úplne normálne a bežné, že sa človek u psychoterapeuta rozplače. Veď kde inde si môžete dovoliť prežiť naplno všetky emócie? Ste šikovný chalan o čom svedčí aj to, že ste sa dostali na vysokú školu, boli ste schopní si na brigádach zarobiť a nerozflákali ste peniaze, ale cielene ste ich použili. Toto je naozaj obdivuhodné vo Vašom veku. Takže asi je na čase žiť si svoj život a keď Vám učenie ide, tak sa z toho tešiť. Uvidíte, že aj nejaká žena sa na Vás "prilepí" :-)