Transsexualita - mám z toho deprese
Dobrý den,
Vím, že mi asi neporadíte, ale nemám si s kým o tom promluvit, tak to řeším aspoň touhle cestou. Je mi 21 let a už jako malý jsem byl jiný než ostatní holky. Byl jsem kluk v holčičím těle. Jako malému mi nepřipadalo divné, že se od holek odlišují. Myslel jsem si, že je to normální a byl jsem sám sebou. Hrál jsem si s auty, s klukama jsem hráli fotbal nebo hráli na vojáky nosil sem klučičí oblečení. Já jsem byl šťastný a spokojený a lidé to neřešili byl sem malý a tak nad tím každý jen mávl rukou. Problém, ale nastal když jsem šel do školy a mamka mi za každou cenu oblékla šaty a chtěla ze mě mít krásnou princeznou jak já jsem to nenaviděl. Potom jsem si, ale prosadil, že nechci žadný holčičí oblečení a byl zase na nějakou dobu klid než přišla puberta. A s tím rostoucí prsa a menstruace prsa sem aspoň trochu vyřešil stahováním ale menstruace mi způsobuje psychické problémy do dnes. Asi v 15 jsem si přiznal, že jsem transsexuál, ale bál jsem se to komukoliv říct. Bál jsem se, že mě nikdo nepochopí a nebo že mě odsoudí. Tento rok jsem se s tím ale svěřil nejlepší kamarádce a kamarádovi ale oba mě začli přesvědčovat, že si to jenom nalhávám a že to mám jen v hlavě a že bych měl a to zapomenout a žít normální život, že jsem holka a ne žadnej kluk. A i když sem přesvědčený o tom že jsem kluk a ne žadná holka tak sem kvůli nim začal pochybovat kdo vlastně sem. Začínám být z toho v depresích, že se nemám komu svěřit a že nemám jistotu kdo jsem. Občas i přemýšlím o sebevraždě, protože to nezvládám, ale nakonec to vždy skončí sebepoškozováním a následnou úlevou i když jen na chvilí. Vím, že je těžko radil jen z pár řádků, ale bych byl Vám moc vděčný za jakoukoliv pomoc :( Patrik
Mgr.Vrankova [Psycholog] Transsexualizmus sa chápe ako stav, keď človek s primárnymi pohlavnými znakmi (vo Vašom prípade) ženy, sa vnútorne, po psychickej stránke cíti ako muž. Stručne - prianie žiť a byť akceptovaný ako príslušník opačného pohlavia. Jednoducho je to psychická záležitosť a teda aj subjektívna. Nemožu to preto posudzovať Vaši priatelia, je to o tom ako sa cítite Vy. Chápem, že Vás to musí veľmi trápiť. Oveľa menšie nesúlady dejúce sa v živote nás vedia poriadne rozhodiť. Vy s týmto žijete a vnímate to od mala. Máte 21 rokov, čo je síce fyzická dospelosť, psychicky sa však stále vyvíjate. Čítam, že už od 15-tich ste si svojou transsexualitou istý - to je dosť dlhá doba. Veľmi Vám odporúčam návštevu psychológa. Viem, že nie je jednoduché odhodlať sa, ale može Vám pomocť urobiť si definitívne jasno. Tiež je to odborník na sprevádzanie ťažkými životnými situáciami, ktorou táto etapa života určite bude - keďže sa s tým spája i život v spoločnosti, a pod. Zatiaľ si skúste vyhľadať trebárs ako prebieha taká zmena pohlavia, či by ste o tom vážne uvažoval, čo sa s tým všetkým spája. Mnohé Vám to može napovedať, napomocť. Neviem ako ste na tom s rodičmi, ale rozhovor s nimi bude tiež potrebný. Pozor na sebapoškodzovanie - sám píšete, že sa uľaví len na chvíľu - možete sa do toho príliš zamotať - je to tiež symptóm nie o.k. psychického stavu. Vyhľadajte si v blízkosti Vášho bydliska psychológa - sú aj bezplatné poradne, lepšie by bolo, keby dotyčný bol certifikovaný psychoterapeut.
Verím, že to zvládnete. Možno možete v novom dotaze dať neskor vedieť, ako ste postúpil. Moc Vám držím palce!