Synček velmi zle znáša odlučenie aj chvílkové
Dobrý den,
mame problem so synčekom bude mat 4 roky a velmi velmi zle nesie kazdé odlucenie odomna alebo manzela.. 3 krat bol niekolko dní bez nas.po kazdom takom odlucení bol stale viac na nas naviazaný a mam pocit ze to posledné niesol najtazsie..bola som v porodnici tak bol u rodicov. Manzel chcel s nim ostat doma ale kazdý nas presviedcal ze mu to len prospeje. pri kazdom telefonate tvrdili ze je v poriadku veselí ze si na nas ani nespomenie ked prisiel domov.. bol zvlastny nechcel sa odomna ani pohnut. nakonioec sme zistili ze celé dni bol uplakaný zamyslený a smutný. a vkuse sa na nas pytal. od vtedy nedokaze byt bez nas. V noci chodi k anm do postele . ked sa nahodou zobudí mi mo nas neskutocne place. ze sme ho nechali..uz chapee ze manzel chodi do prace ale ked chcem len na rýchlo zmehnut niekde hoci len do obchodu evelmi tazko sa mu to vysvetluje nakoniec ma caka doma s manzelom a bracekom ale kazdu chvilku sa pýta ked ypridem a ked sa mu zda dlho velmi place ze som ho nechala.. Neviem ako s nim dalej. dostavam samé rady typu ze ho mam dat tam hentam nechat sameho ze si zvykne ze nemoze byt stale s nami. ale srdce mi hovorí ze proste nas potrebuje teraz. co by ste mi poradili dakujem pekne
MUDr.Jarkovska [Pediatr] Jde tady o Vás rodiče - máte také své limity a nárok na určitou míru volnosti (musíte se věnovat sobě, druhému dítěti, práci), o Vašeho syna - jeho potřebu jistoty ale také schopnost obsát ve světě a o Vaše okolí, které je s dítětetm v interakci, záleží mu na jeho štěstí a také chce mít místo v jeho emočním světě.
Pokud vznikla situace, jak píšete, nedávno a to v souvislosti s opakovaným odloučením na noc a narozením sourozence, je synovo chování pochopitelné a pravděpodobně pomůže, když dočasně splníte zcela jeho požadavky a obnovíte jeho emoční zakotvení.
Pokud je to ale dlouhodobý problém, je to komplikovanější a bude si to vyžadovat více času a velkou trpělivost. Budete muset najít kompromis mezi citovými potřebami Vašeho syna, objektivní potřebou jeho samostatnosti, Vašimi ochranitelskými sklony a potřebami okolí (školka, později škola, prarodiče). Tato rovnováha je křehká u každého dítěte, ale u některých dětí je opravdu uměním ji nastavit. A je také velmi proměnlivá, protože dítě je pořád ve vývoji a jednou má potřebu být autonomní a jindy se zas více váže na domov. Vy si můžete na rozdíl od syna dovolit být trochu nad věcí, víte, že Vaše city jsou neotřesitelné a dát prostor i rozumu, aby Vás nasměrovl, ve kterých situacích by jste láskyplně ale pevně měli trvát na svém - tedy, kde by měl být syn samostatný.
Pokud je dítě u někoho jiného, je nutné, aby líčil situaci pravdivě, jinak může více uškodit než pomoct.