Přehnaný strach o nenarozené dítě?
Dobrý den,
dlouhou dobu jsem přemýšlela jestli se někomu s tímto problémem svěřit. Hrozně se za to stydím. Již před otěhotněním jsem byla hrozná citlivka. Studovala jsem obor chemii a biologii a po každých laboratořích jsem horlivě myla každý kousek oblečení. Do peřin mi nikdo nesměl sednout ani v domácím oblečení. Druhým mým problémem je (což už jsem asi opravdu trochu šáhlá), že mi jdou v hlavě myšlenky, že pokud něco neudělám něco se stane... Např. pokud nešlápnu na ten červený kachlík. Jenže teď v těhotenství se tyto problémy ještě více prohloubily. Jsem v 17. týdnu. Do konce třetího trimestru jsem nic podobného nepociťovala, ale teď je to hrozné. Na internetu jsem si přečetla hrozbu jménem toxoplazmóza. Máme doma kocoura, který chodí ven, ale doma nám spí na gauči. A psa, který spí na křesle a ven chodí se jen vyčůrat. Od té doby si pořád myji ruce až mám vyrážku. Nejím to na co už předtím někdo šáhl. Každé jídlo nejdříve kontroluji na netu, jestli se to v těhotenství může, než ho sním. Před tím, než jdu do postele se myji tak důkladně, jako kdybych skládala uhlí. Pořád mám pocit, že když něco neudělám stane se něco miminku. Klidná jsem, jen když spím a každé ráno se budím se strachem. Prosím poraďte.
Mgr.Zajic [Psycholog] nejsem klinický psycholog, ale to, co popisujete by se asi vešlo do kolonky Obsedantně-kompulzivní porucha. Diagnóza však není důležitá, hlavní je, co s tím. Vaše nejistota z něčeho pramení. Tím, že se ujišťujete ji však nejspíš nijak nesnižujete. Představte si člověka, kterému při strachu z létání řeknete "nebojte se". Obavy zkrátka nejdou smazat na povel, nebo jednorázovým ujištěním.
Obecně zabírá zvýšení sebevědomí a samostatnosti, ale co by pomohlo konkrétně Vám nejspíš budete muset zjistit s psychologem. Dokáži si představit, že jako prvního navštívíte psychiatra, který zhodnotí, nakolik by Vám mohla ulehčit nějaká medikace a nasměruje Vás ke klinickému psychologovi.
Rozhodně se za nic nestyďte, nejistotu zná každý z nás. Setkáváme se s ní často a recept na ni hledáme celý život. Něco pomáhá víc, něco míň. Hlavní je se zaměřit nejen na důsledek (obavy o dítě) ale o příčinu (Vaše nejistota obecně z něčeho pramení). Opravdu doporučuji to zkonzultovat s psychiatrem, je to velmi častý problém a je vhodné mít pro boj s ním odborného spojence ;)
Držím palce!