Kamaráti
Dobrý deň,
chcel by som sa vám prostredníctvom tohto posťažovať čo ma už dlhšiu dobu trápi. Mám kamaráta, s ktorým som sa začal asi najviac baviť v 6. ročníku.On bol v triede asi najobľúbenejším chlapcom z triedy, takže všetci ho mali radi. Vtedy mal 4 člennú skupinu kamarátov, spolu s ním, kde som neskôr pribudol aj ja.Lenže tam som bol proste ako 5 koleso na aute,nemal kto so mnou sedieť v škole keďže oni si posadali spolu ako páry, a ja som len vystával.Takto to šlo až po nejaký 8-9 ročník, keď sa pohádali dvaja chlapci z našej partie,Ten jeden z obľúbených chlapcov a jeden jeho ako keby najlepší kamarát. Teraz sa už nebavia spolu,ignorujú sa.Tak som na jeho miesto nastúpil ja. Bolo to vážne super nejaké dni, bol som o troška viacej obľúbený, viac si ma spolužiaci všímali, už som nebol taký tichý a podobne. Len neskôr keď sme už dochodili základnú školu a boli prázdniny, tak sme chodili bývalej spolužiačke domov na dvor a tam sme sedávali a rozprávali sa, tak si začali niekedy robiť srandu zo mňa, potom som zostával hrozne žiarlivý pretože sa hrozne ako keby vtiera dievčatám, proste je taký že ich začne hladkať, oprie sa o nich hlavou a balí ich. Tak to robil aj jednému dievčaťu ktoré sami páči. Hrozne som bol vtedy na neho naštvaný.A keď to robí iným, tak proste tiež som taký že už aj všetky dievčatá ho chcú určite(teda myslím si to)a tak si hovorím v duchu že on sa tak pretvára,on je úplne iný ako si niektorí ľudia myslia, on sa aj správa úplne ako malé dieťa niekedy,ale niekedy je aj v pohode. Takto to ide až do teraz, keď som už teraz prvák na strednej a sedím na šťastie (na nešťastie?) s ním.Začíname sa s novými spolužiakmi spoznávať, inak je nás tam 9 chlapcov a 20 dievčat. A znova robí to isté, začal sa najprv im tak dorozumievať že sa ich spýtal nejaké otázky napríklad čo máme teraz za hodinu a tak,potom to začalo tak že sa stále len smial keď niečo povedali, ja som začal to isté, aby som nejako"nezaostával".A teraz to je tak, že robí zasa ako malý, berie im mobily,perá,peračníky a schováva im ich do lavíc, jednoducho im robí zle. Ale na nich to zaberá. Ja už vážne neviem čo mám spraviť,aby som bol aspoň niekde obľúbeným chlapcom v triede, mám z toho už vážne strach,aby som nebol zasa tam kde som bol aj na základnej, tichým, proste nezaujímavým študentom.Robí mi proste ako keby zo života peklo. Rozmýšľal som už aj nad tým, keby som sa s ním prestal už tak baviť, že čo by robil, a či by nepoštval celú triedu proti mne, lebo to on dokáže veľmi ľahko, všade a všetko skoro on organizuje.Preto som sa rozhodol, že už nikam s ním nepôjdem,ani na vysokú keď dokončím strednú školu,nenechám si ním život ničiť lebo pri ňom proste sa neviem odviazať, lebo všetko keď niečo spravím, hneď začne mať na to poznámky, ako keď poviem niečo vtipné a ostatní sa smejú len on začne hneď "haha,veľmi sa smejem" a proste mi to potom príde také blbé, že čo som to za trápnu vec povedal keď sa on nesmeje.Už mi nebude hovoriť čo mám robiť na niektoré veci. Ale v niektorých veciach je ako normálny kamarát, ale myslím, že je asi viac tých zlých vecí na ňom ako tých dobrých.Už chcem konečne dokončiť strednú školu, síce som ju teraz začal,ale už sa neviem dočkať kým ju dokončím, konečne sa budem cítiť ako keby slobodný,chcem ísť hlavne študovať niekam preč z tohoto mesta, niekam veľmi ďaleko.Týmto by som zároveň aj chcel požiadať o nejakú "radu do života" čo by som mal robiť aby sa to aspoň trocha zlepšilo, dúfam že som napísal všetko čo som mal, prípadné nejasnosti mi prosím vás napíšte, konečne som mohol niekde aspoň to najdôležitejšie vyrozprávať.Prosím vás aj či by ste mi nevedeli dať na nejakého psychológa alebo človeka,ktorý by mi vedel pomôcť, nejaký kontakt,e-mail apod. pretože na niektoré veci som pravdepodobne zabudol, tak prosím ak viete o nejakom takom psychológovi alebo človeku, veľmi by ste mi pomohli. Myslím, že som to sem už asi dával raz, ale nie som si istý.Ak to tu už je, tak sa za to ospravedlňujem.
Mgr.Zajic [Psycholog] velmi rozumím tomu, co popisujete. Nerozumím jediné věci. Píšete, jak moc stojíte o to, osamostatnit se od něj, být na vysoké škole bez něj, ideálně v jiném městě. Proč to nejde udělat už teď? Kvůli těm obavám, že Vás ztrapní, že někoho poštve proti vám? A ví vlastně o tom, že hodně z jeho chování Vám vadí?
Máme asi trochu jinou představu o kamarádství. Pokud mě kamarád zesměšňuje, pokud balí slečnu, která se mi líbí, pokud se bojím, co mi provede, když s ním nebude souhlasit, já takového člověka kamarádem opravdu nenazývám.
Moc hezky píšete, že si jím nechcete zkazit život. Já ale netuším od kdy? Až za ty 3 roky? Teď o svůj život nestojíte?
Potkáte spoustu lidí a zjistíte, že každý je jiný. Všichni máme různé zájmy, různé dovednosti, to je normální. Nemusíte se ale přátelit s každým. Nemyslím si ani, že byste díky spojenectví s ním získal na popularitě. Představte si, že kvůli oné popularitě ve třídě obětujete právě svoje názory a samostatnost. Stojí Vám to za to? Jaký máte názor na lidi, kteří pro zalíbení obětují názor? V něčem se chováte jako ten kamarád, který flirtuje s děvčaty i za cenu, že se směje čemukoliv :)
Nejvíc by mě ale zajímalo, co by ten kamarád udělal, kdyby viděl, že si v něčem stojíte za svm, že máte jiný názor. Změnil by ten svůj, nebo by Vás hodil přes palubu? A vypovídalo by to spíš o Vás, nebo o něm? Možná ho podceňujete a kdybyste mu dal možnost, byl by opravdovým kamarádem. Možnáuplně neví, v čem to kamarádství vlastně spočívá. Je možné, že by kritiku vzal pozitivně a v zájmu přátepství by se něco pokusil změnit?
Zkuste vše nejprve probrat s někým blízkým, třeba s rodiči. Vsadím se, že něco podobného zažívali sami na základní i střední škole. A když ne, jsem si jistý, že Vám toho psychologa rádi pomohou najít.
Vím, že byste více ocenil email, ale věřte, že to, co navrhuji by pro Vás mohlo být mnohem užitečnější. Je daleko lepší se naučit zkoušet nejprve to, co jde, řešit sám. Když celou situaci proberete s někým dospělým, určitě zjistíte, zda na to máte, nebo zda je nutné hledat vám nějakou externí odbornou oporu.
Držím Vám palce.