Zvuky a podrážděnost
Dobrý den,
snad i ze zkušenosti mi dáte za pravdu, že existují lidé, kterým nedělá dobře poslech určitého zvuku - např. vidlička škrábaná o talíř, křída o tabuli a jiná skřípění. Při těchto tóninách projíždějí tělem nepříjemné vlny, jež Vám trhají uši...a posléze i duši... Co pamatuji, tak mě osobně byl vždy nepříjemný zvuk praskajícího polystyrenu. Tolik do styku jsem s ním tedy nepřišel a když na to přišlo, tak jsem ten krátký okamžik překousnul (ale pocit odsud utéct tam byl). V podstatě jsem tomu nepřikládal žádnou váhu. Co mě bohužel začalo nyní trápit (a proto píši) je fakt, že ve 32-letech se u mě znenadání vyskytla averze na zvuk "šustícího papíru" - pozvolná averze na papír - tedy artiklu, který se vyskytuje na světě běžně a je třen nadneseně řečeno "na každém rohu". Nerad bych to zveličoval nebo bagatelizoval, ale ve výsledku jsem z toho nešťastný a podrážděný. :( Co mě trápí je nevysvětlená otázka - proč se mi to stalo a jak si pomoci. Vždyť jsem proti tomu nikdy nic neměl! Žádná špatná vzpomínka na přejetí prstem po stránce knihy, která je pro mě nyní deroucím se vnitřním řevem se nikdy nekonala, ale postupně nastává doba kdy mi to vadí, čím dál tím více. Co je jinak?...Zkoušel jsem kupř. sám sebe přesvědčit, že ten zvuk špatný není a z asociovat si ho s něčím líbivím, ale bez úspěchu...určitě to není tak, že nemohu jít např. do knihovny - jen je to prostě nepříjemné a v mém životě mě to začíná vadit. Nemyslet na to pořád je taky prospěšné, ale není to všelék. Děkuji za jakoukoliv nápomocnou radu.
Mgr.Zajic [Psycholog] zní to vlastně jako jakási nová fobie, týkající se zvuku papíru. Asi bych doporučil postupovat jako u jakékoliv jiné fobie, ve spolupráci s psychologem. Fobie se řeší několika způsoby. Vy jste vyzkoušel si zvuk spojovat s něčím příjemným. Přijde mi to jako velmi obtížná cesta. Představte si, že se místo zvuku papíru bojíte pavouků, jen obtížně si dokáži představit podobný postup.
Asi by nebylo od věci ještě jednou zjistit, kdy se fobie objevila a s čím by mohla souviset. Je také možné, že ta fobie se netýká papíru, ale něčeho úplně jiného co si s papírem asociujete. Jedna z radikálnějších metod odstranění fobií je například expozice - kdy se podnětu zkrátka vystavíte a necháte tělo, aby se s ním začalo srovnávat, v maximálním stresu se prostě nedá vydržet. Představte si, že byste se posadil do čítárny knihovny a strávil v ní několik hodin, fobie by patrně s narůstajícím časem ustupovala, ale je to metoda v podstatě drastická a nelze ji občas z principu použít.
Liší se Vaše reakce na druha papírů? Noviny, kniha či časopis, to vše má jiný zvuk. Když sám obracíte stránky, a tedy zvuk ovládáte, je to jiné?
Také se zkuste sebe sama zeptat, zda může mít tato fobie nějakou funkci. Studujete? (studiu by tato fobie prakticky zamezovala) Nepracujete v tiskárně? V čem vám fobie může v životě pomáhat? Třeba je to spojenec, který se vám snaží ulehčit život.
Všechny výše zmíněné otázky by asi bylo fajn probrat s nějakým psychologem, pokud se Vám nebude dařit s tím pohnout (vlastně netuším, kolik času uplynulo od těch 32 let).
Hodně štěstí.