Pomôžte mi, neviem čo mám robiť
Dobrý deň.
Už dlhšiu dobu ma trápi, že môj tzv. "najlepší kamarát" mi robí zo života peklo. Sme ako keby 3 členná skupina - ja,môj "najlepší kamarát" a jedno dievča, ktoré sa mi mimochodom aj ľúbi, čo aj to všetci vedia u nás v skupine si myslím, pretože môj kamarát sa akože na to stále pýta či sa mi ľúbi (ešte k tomu aj pred ňou a ja neviem čo mám potom povedať), ale určite mu to už ona povedala, pretože on stále musí vedieť všetko a do kým to nevie, tak sa to pýta. Na strednej škole chodíme spolu do jednej triedy, zatiaľ sme v prvom ročníku tento rok, a musím vám povedať, že to je strašné peklo. prvé mesiace to bolo v pohode, ale teraz jednoducho ako keby oni dvaja na mňa kašlú, hlavne ten môj kamarát, pretože on je ako keby "vodca partie". Keď začne prestávka, on si ide za tým dievčaťom a zavolá ju nech s ňou ide niekam na chodbu z triedy (mimochodom sedím s ním). Mňa jednoducho odkopnú a ja si tam len tak sedím a proste mám hrozne potom z toho depku že ma už proste odkopli ako keby z partie a ja neviem čo mám potom robiť keď som tam sám. a Keby som išiel niekam za inou spolužiačkou alebo spolužiakom, tak by ma hneď začali ohovárať a smiať sa na mne aj keď proste neviem prečo, ale jednoducho to robia.Domov keď prídem, začínam si myslieť že spolu proste volajú, píšu si o mne a ohovárajú ma proste v súkromných správach a sú spolu niekde vonku a mňa nezavolali. Neskôr si začínam myslieť že i ma tu má ešte niekto rád a že čo by sa stalo keď by som len tak niekde zmizol a už sa nikdy neukázal.Mám z toho strašnú depku, a musím povedať, že už som sa uchýlil aj k sebapoškodzovaniu a už som rozmýšľal aj o predávkovaní, bohužiaľ. Rodičia o tomto probléme zatiaľ nevedia, ale povedal som im, že chcem strašne prestúpiť ale mamina povedala, že či som sa zbláznil. Chcem jej povedať, že by som sa potreboval s niekym porozprávať, najradšej s psychológom, aby mi nejakého vybavila. Pretože musím to už začať nejako riešiť, pretože ten môj kamarát je proste strašný, keď sa mu niečo neľúbi alebo je niekto šťastnejší než on, začína byť tak na neho hnusný, také hnusné výrazy začne na neho hádzať a začne ho ohovárať. asi pred týždňom nám hovoril že asi prestupuje na na inú strednú školu, a ja som bol nenormálne šťastný, taký šťastný som, nebol nikdy ako pred tým. Ale teraz vidím, že sa mu tu začína ľúbiť a asi neprestúpi. A keby to takto išlo daľej ako teraz. zostal by zo mňa nejaký outsider v triede ktorý sa s nikým nerozpráva. tak by som vás poprosil o nejakú psychologickú pomoc a radu ako si to mám v živote urovnať zatiaľ ak nevyhľadám nejakého psychológa, pretože sa mi to zdá aj trochu trápne maminu o to žiadať lebo ona by sa ma hneď začala pýtať že čo mi je a tak ale ja to s ňou riešiť naozaj nechcem. Toto je naozaj minimum toho čo som napísal ohľadne tohto problému a iných problémov. Konečne som s aspoň trocha vedel vyrozprávať. Vopred ďakujem za odpoveď
Mgr.Zajic [Psycholog] nejprve mi dovolte Vám blahopřát k rozhodnutí to jít s někým řešit, stejně jako to, že jste se o tom bavil s rodiči. Věřím, že pro Vás obojí muselo být obtížné. Takže rozhodně se objednejte k nějakému psychologovi, ideálně rodinnému.
Začal jste popisem "vaší trojice", ze které se spíše stala dvojice a vy. Máte dojem, že na dění v oné trojici má vliv Vaše náklonnost ke kamarádce? Myslíte, že to mělo vliv na chování jí samotné, nebo na chování vašeho kamaráda?
Mám dojem, že se účastníte takové hry a hrajete pozici, o kterou nestojíte. Proč tu hru vlastně hrajete? Netuším, jak by to pro vás bylo obtížné, ale máte dvě možnosti: Buď hrát hru na trojici, nebo z této hry vystoupit. Vystoupení ze hry by znamenalo říct si: "Nestojí o mě, nijak neřeší, že se od nich vzdaluji, jejich volba - najdu si jiné přátele, pro které budu cennější". Snaha hrát hru dál by mohla vypadat třeba tak, že byste tu hru zkrátka předefinoval: "Kamarádi, mě tohle nebaví, vždycky jsme byli kamarádi, trápí mě, že už nejsme, pojďme se dál kamarádit, ale tak, že budeme zase trojice, mám pocit, že mezi Vás nepatřím." A viděl byste, co by vám na to řekli. Napadá mě, že je možné, že se někomu může líbit, že jste v této pozici. Když se budete dál uzavírat a izolovat, rezignovat, možná tomu člověku budete dělat radost. Stojí Vám to za to?
Dynamika trojice, navíc ve složení dva kluci a dívka, může být poměrně velká. Kdo ví, jakou roli v ní hrají osobní sympatie, kdo ví, jaké motivy má kamarád, že vás "uzemňuje" a občas shazuje.
Zkuste popřemýšlet nad tím, jakou variantu byste s psychologem chtěl řešit více - zůstat ve hře / zaměřit se na jiné přátele a pak za ní jděte. Jaký názor by vlastně měli kamarád s kamarádkou? Mohl byste se jich zeptat, co by udělali na vašem místě?
Rozhodně ale navštivte psychologa. V situaci, kdy Vás napětí zmáhá natolik, že uvažujete o autodestruktivních řešeních by bylo fajn, to začít řešit odborně.
Držím palce!