Neschopný manžel
Zdravím,
už dlšiu dobu premýšľam nad vážnym problémom ktorý sprevádza naše manželstvo.Sme síce veľmi mladý pár vydávala som sa skoro keďže mám 23 rokov, manžel tiež, predtým sme ale boli spolu roky a dlhšiu dobu predtým sme spolu vlastne aj žili pod jednou strechou. Rozhodli sme sa vziať a postaviť na vlastné nnoh. Teraz keď sa nad tým takto zamyslím tak som všetko ťahala ja. Domácnosť prácu všetko. Manžel má cukrovku typu 1 takže je na inzulíne. Zo začiatku sa snažil nájsť si prácu, vždy sa ale niečo stalo, niekde ho nechcú lebo má už spomínanú cukrovku, inde nevládze atď. Dopracovali sme sa až do takého štádia že odmietne prácu ešte dopredu než ju skúsi. Už mám pocit že si na svoj luxus zvykol, že ja sa O všetko postarám. O existenčnych a finančných problémoch tu nebudem ani písať je to stále horšie, on sa spolieha že sa rodina postará. Mali by sme sa sťahovať do hlavného mesta koli práci, nie tak koli mojej ale koli nemu aby konečne niečo našiel no ja mam strach že budem znova na všetko sama ako doteraz. Sú to takmer 2 roky čo nemá žiadnu prácu a mňa už napádajú všelijaké myšlienky a či to vôbec ma zmysel ešte ďalej ťahať. Dieťa nemáme,aj keby som chcela ale bojím sa žeby sme to už vôbec nezvládli.Ďalší problém je že si on vôbec neváži to čo robím pre nás. Môžem sa snažiť koľko chcem, chodím do práce som zničena a pokiaľ nieje to čo on chce tak som zlá. O nadávka na moju osobu ani nehovorím veľa ľuďom by prišlo zle. Ďakujem za akúkoľvek radu.
Vzťah má byť založený na vzájomnej dôvere a podpore. Sú obdobia, kedy ťahá viac jeden a sú obdobia kedy ťahá zase ten druhý. Ale aj dodám, že v každom vzťahu je jeden z partnerov, kt. proste maká vo vzťahu a na vzťahu viac. A v tomto ste to asi práve Vy. Ak máte pocit nerovnosti a vyčerpania, je nutné sa s manželom porozprávať a hľadať spoločne riešenie. Skúste sa vyhnúť obvineniam: "ty nič nerobíš a všetko je na mne". Skôr hovorte za seba, že máte pocit, že je veľa veci na Vás a že nevládzete. Oslovte aj tému dieťaťa, že by ste dieťa chceli, ale bojíte sa, že to finančne neutiahnete. Skúste sa manžela aj spýtať, či mu viete nejako pomôcť nájsť prácu. Z reakcií sama usúdite, či Váš manžel má vôbec vôľu niečo meniť. Presťahovanie do hl.mesta bez práce nie je riešenie, pretože stúpnu náklady na bývanie. A toto je ďalší bod, kt. by ste si mohli spísať na papier. Choroba možno bude dôvodom, že Váš manžel ostane doma, ale nesmie to byť dôvodom, aby ste sa cítili vo vzťahu vyčerpaná.
Komentáře uživatelů ...
Zřejmě uvažujete, nakolik má vztah, tedy manželství, vůbec smysl. Objektivně těžko posoudit, jestli manžel pracovat nechce a nebo jestli nemůže sehnat práci. Lidé s handicapem jsou na trhu práce velmi znevýhodnění. Na druhou stranu cukrovka v řadě případů umožňuje plné pracovní zapojení, pamatuji na zástupce na sš, který byl diabetik a žádné pracovní úlevy neměl, nebo jednoho inženýra ekonomie, který normálně pracoval jako programátor, plný úvazek. Pokud vím, tak diabetici i sportují, i když tu samozřejmě omezení jsou. Nevím ovšem, jak to je u fyzicky náročné práce, zde je pak vhodná změna povolání. Můj osobní přístup by asi byl, že krátkodoběji bych partnerku dotoval, asi i dva roky, pokud by objektivně nešlo tu práci sehnat např. kvůli krizi. Pokud by to ale měl být trvalý stav, ona by pracovat fakticky nechtěla, vyhovovalo by jí nechat se živit, tak to bych netoleroval. V blízkém příbuznestvu ale mám případ, že ona nepracuje a pracovat nehodlá, děti už velké. On má dost vysoký plat, finančně by její práce úroveň rodiny moc nezvedla, spíš by si vydělala kapesné. Obvykle se víc toleruje, když muž živí ženu, opačně méně. Ale ty případy jsou, že rodinu živí manželka, typicky při mužově invaliditě. Jeho ovšem obvykle neživí, on od státu něco málo bere, takže na jeho spotřebu to stačí.
Mne sa zdá že on tu cukrovku berie ako dôvod nepracovat, trvá to viac než dva roky, chodieval síce na brigády pretože sme ho donútili, ale aj tak mal milión dôvodov prečo si musí dať prestavku prečo nemôže do práce. Keby zarábam dosť peňazí tak to ani neriešim ale postupom času aj spolu s tými problémami sa aj tá náklonnosť medzi nami vytráca. Už sa len hádame a hádame a ja som ďalej nešťastná. On si pohneval celú moju rodinu pretože vraj ho nikto nechápe, každý mu chce len zle a nikto naň neberie ohľad :-( už dávno som to chcela celé ukončiť ale nemám dostatok odvahy pretože viem že by ma potom psychicky terorizoval ako naposledy
Neznám vážnost onemocnění u Vašeho manžela, ani profesi, kterou má. VYcházím ale z toho, že u řady povolání cukrovka umožňuje plný pracovní výkon, prakticky bez omezení. Pokud by existovala nějaká významná omezení, tak zde se pak přiznává aspoň částečná invalidita. Ale zřejmě to tak je, že Váš manžel si zvykl na to, že ho můžete živit Vy a nijak se tím netrápí. To ovšem musíte posoudit nejlépe sama, případně Vám může být nápomocné i Vaše okolí, tj. zejména rodina ale možná i další lidé. Partneři by si měli dle mého názoru pomáhat, ale tady myslím situaci, kdy jeden ztratí práci, práci skutečně hledá a z nějakého důvodu ji sehnat nemůže. Od toho bych odlišil případy, kdy jeden z manželů či partnerů se čisté nechává živit, protože rád vede pohodlný život a práce ho nebaví. Pokud by to tak bylo u Vás, tak z mého pohledu by vztah s takovým člověkem perspektivní nebyl. Zdá se mi, že Vám ten vztah už perspektivní moc nepřipadá. Zkuste situaci zhodnotit v klidu, pokud možno objektivně. Zamyslete se, jak to bylo dřív, když tu ty problémy nebyly, jak přišla ta změna. Asi bych snažil se manžela nějak k práci přinutit, natvrdo mu říci, ať si najde práci, jinak že nechcete ve vztahu pokračovat. Manželství a partnerství nemůže být o tom, že jeden druhého jen využívá.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]