Tchyně
Dobrý den,
jsme s manželem spolu už 11 let a nikdy jsme se moc nehádali a když, tak to bylo kvůli tchyni. Nepadli jsme si do oka, zkrátka musí být vždy po jejím. Nešetří ani ostřejšími výrazy, ale vždy jsem se snažila slušně s ní jednat a bláhově si myslela, že po narození jejího prvního vnoučete roztaje a bude milující babičkou. Byl to ale velký omyl. Neměla jsem moc mléka a tak díky mléku kupovanému náš synek vážil víc, než ostatní děti, ale obézní rozhodně nebyl, jak mi řekla sama doktorka, tchyně to viděla jinak a často ho nazývala ,,tlusťochem´´. Já jsem samozřejmě syna bránila a požádala ji, ať mu tak neříká a ona s nechutí tedy přestala, ale valili se další připomínky typu ,,jestli budeš zlobit, dostaneš ode mě na zadek a máma nesmí nic říct´´. Začala jsem se s manželem kvůli tomu hádat a on mi řekl, že máma je prostě taková od rány a že jí v 50ti letech nikdo nepředělá. Jsem zoufalá i z toho, že každou sobotu musíme jezdit na návštěvu, manžel není v týdnu doma, má 2 práce, jsem na všechno sama. Pouze 2x v týdnu navštívím svoje rodiče.Nechci samozřejmě odstrkávat manžela a syna od matky a babičky, ale chci si taky užít svoji rodinu, sama pro sebe aspoň jednou za 14dní je to sobecké? Když nepřijedeme jeden víkend,je nám to ihned vyčteno. Tchán poslouchá, jak hodinky a tak není divu, že to očekává tchyně i od nás. Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že i já chci mít jednou o víkendu klid, ale nechápe to.Je pravda, že tchyně nikdy nerespektuje, co říkám. Malý měl v lednici přichystaný ode mě oběd, přišla tchyně a dávala malému ten svůj i přesto, že jsem jí žádala, ať ho nekrmí, že bude mít oběd ode mě, dělala, že to neslyší. Jak tuto situaci vyřešit opravdu nevím, ale dost mě to vyčerpává.