Zle myslienky
Zdravim,
mam 21 rokov, momentalne studujem bakalarsky rocnik na vysokej skole a uz dlhsi cas (5-7 rokov) na sebe sledujem "nasilnicke" az "vrazedne" myslienky. Nie je to nejak silne, vacsinou ma ta myslienka prepadne na take 2-3 sekundy ale dokazem ju potlacit. Napadaju mi napriklad veci, ze by som skocil z okna, z balkona ak som pri nom ale zase nie je to tak silne aby som si neuvedomoval co robim, popripade danu myslienku uskutocnil. Niekedy mi aj napriklad napadlo na strednej skole ked mi nejaky ucitel/ka vysvetloval nieco kde vlastne som konverzoval len ja s danym clovekom a v hlave sa mi zrazu zrodila myslienka, ze by som daneho cloveka zbil alebo napadol. Ako vravim myslienka nebola dlha ani silna a dokazal som ju potlacit a potom som sa uz len zamyslal, ze som naruseny alebo nieco podobne, proste namyslal som si ze som hlupak a tak a teda som sa vlastne ani nesustredil co mi ten clovek hovori. Ziadna myslienka ale nebola tak silna aby som ju nedokazal potlacit, no v buducnosti sa bojim, ze co ak ... aj ked tie myslienky sa nikdy "nezosilnuju".
Dobrý deň Michal23. Takéto vtieravé myšlienky sa môžu raz za čas objaviť u každého. ú rôznej intenzity a niekedy veľmi nepríjemné. Pokiaľ majú ale len krátke trvanie a nemáte pocit, že by Vám tie myšlienky niečo kázali alebo že by neboli Vaše, tak im netreba venovať pozornosť. Ako ste napísali: potlačiť ich. Myšlienky sa myslia a skutky sa konajú. Každý človek si občas pomyslí, že by niekoho zabil, zbil alebo že by sám skočil. Ale neurobí to, lebo si uvedomuje nezmyselnosť a neriešiteľnosť problému. Na čo Vás ale tieto myšlienky môžu upozorňovať je, že ste v situácii, kedy potrebujete trošku vydýchnuť, že je toho na Vás príliš veľa. Skúste sa sledovať kedy sa Vám najviac vynárajú a sám uvidíte, čo potrebujete zmeniť.
Komentáře uživatelů ...
Dobrý den, Michale,než vám odpoví odborníci, chci vám napsat, že jsem měl ve vašem věku podobné pocity, a myslím si, že je to docela normální a časem to samo bez následků odezní, jako tomu bylo u mě. Myslím si, že to patří k dozrávání člověka-uvědomovat si křehkou hranici mezi životem a smrtí (taky jsem uvažoval, jak je snadné skočit z okna, do propasti, strhnout řízení auta...)A s tím útokem na druhého člověka jsem to měl podobně a dnes mi to přijde až úsměvné. U mě se to projevavlo jistý čas po nástupu do zaměstnání ve vztahu k o hodně starší kolegyni. Byla ke mně velice laskavá, vstřícná, pomáhala mi v začátcích. Velmi jsem si jí vážil a vážím, ale vždycky, když jsme spolu mluvili se mi vtírala myšlenka, co by se stalo, kdybych ji pořádně že bych ji pořádně nakopnul, a přesně jako vy jsem se až nedokázal soustředit na to, co mi říká. Ale jak jsem psal, pak to nějak samo odeznělo, a nebýt vašeho příspěvku, asi bych si na to ani nevzpomněl. :-) Laicky bych tedy řekl, že už to, že si tyto věci uvědomujete, určitě nepovede k jejich naplnění, takže pozvolna se tato myšlenky budou samy vytrácet. Ale samotného by mě zajímal názor odborníků na toto téma.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]